Kultura a živé umění se významně podílí na vytváření identity naší společnosti, definování jejích hodnot a je nedílnou součástí demokratického státu a kulturního dědictví. Kromě těchto základních funkcí přispívá zásadní mírou ke vzdělanosti a rozvoji občanské společnosti. Na významu také nabývá její ekonomický přínos. Z dostupných údajů Satelitního účtu pro kulturu v ČR, který mapuje všechny finanční toky na vstupu i na výstupu, vyplývá, že v letech 2015–2017 se kultura podílela na celkovém HDP zhruba 1,3 procenty.^[5] Sektor kultury pak v České republice zaměstnává okolo 100 tisíc pracovníků a je přímo vázán na další ekonomicky významné obory (např. cestovní ruch produkuje 3 procenta HDP a zaměstnává 4,4 procenta práceschopného obyvatelstva).^[6]

Reforma a restrukturalizace dotačních schémat na Ministerstvu kultury je nezbytná, aby se systém stal srozumitelný, spravedlivý a transparentní a byl schopen reagovat na aktuální vývoj kulturního provozu. Je nutné zamezit dlouhodobě popisovaným^[7] střetům zájmů v dotačních komisích.

Veškerý kulturní provoz v ČR je zatížen nedokončenou transformací a ve svém důsledku blokuje efektivnější hospodaření kulturních organizací na úrovni státu, krajů i měst. Systém financování mezi státem, kraji a obcemi je nevyvážený a regionálně disproporční.^[8] Od 90. let byl jako funkční model po vzoru Německa nebo Rakouska slibován systém veřejnoprávních institucí v kultuře (VKI). Proces nebyl dokončen. VKI se jeví jako mnohem vhodnější nástroj než systém příspěvkových organizací.^[2]

Vzhledem k dosavadnímu zanedbávání moderních trendů kultury je třeba důsledně trvat na naplňování nové strategie kulturních kreativních průmyslů (KKP) a jejího akčního plánu. Tato sféra bude v budoucnu významným fenoménem a také významným zdrojem financí pro tradiční kulturu.