Rovnoprávné sňatky pro všechny ukončí diskriminaci LGBT+ lidí v rodinné oblasti. To zároveň povede k vyšší míře respektu a tolerance.
Každý máme mít rovná práva. I právo sňatku s tím, koho milujeme. Kohokoliv třetího to neomezí. Naopak to zlepší život tisícům párů i dětí.
Statisíce LGBT+ lidí nemají možnost uzavřít sňatek. To snižuje jejich důstojnost a rovnost ve společnosti. Spolu s jejich dětmi také přichází o právní jistoty. Postavení občanů druhé kategorie jim brání v důstojném prožití života a rozvinutí jejich potenciálu pro společnost.[1, 8]
Mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím jsou rozdíly v důstojnosti, postavení dětí a mnoha dalších praktických i ekonomických otázkách.[9]
Děti, které vychovávají páry stejného pohlaví, mají mnohem méně práv a právní ochrany než děti vychovávané manželi. Registrovaní partneři si na rozdíl od manželů nemohou osvojit dítě druhého partnera ani dítě z ústavu, nemohou být ani společnými pěstouny a v případě rozpadu registrovaného partnerství se děti ocitají v právním vakuu, bez právního nároku na výživné a kontakt s druhým rodičem.
Děti mohou náhle ztratit bydlení, protože registrovaní partneři nemají ze zákona možnost společného nájmu bytu. Při smrti rodiče nemají děti v registrovaném partnerství právo na sirotčí důchod a na dědictví. Je ohrožena péče o dítě a jeho zdraví, protože jeden z registrovaných partnerů nemá stejné právo na zastupování dítěte, na informace o jeho zdravotním stavu a možnost rozhodovat v případě ohrožení zdraví dítěte.
Registrovaní partneři nemají právo na vdovské nebo vdovecké důchody, a jsou tak nespravedlivě více ohrožení chudobou při smrti partnera. V registrovaném partnerství nevzniká společné jmění manželů, které zlehčuje mnoho administrativních úkonů a partnerský život obecně, například při koupi bytu nebo získání parkovací karty.
Rovnoprávnost sňatků podporuje 61–67 procent populace.[7]
Jsme jedna z posledních zemí v EU, která nutí trans lidi (v rozporu s rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva) podstupovat kastrace.[8] Stigmatizace a patologizace trans lidí vede mimo jiné ke zvýšenému počtu sebevražd.[14]
Trestní právo nechrání výslovně LGBT+ lidi proti násilí z nenávisti, a snižuje tak jejich ochranu v porovnání s jinými skupinami (např. náboženskými, etnickými).[8]
Nikdo nebude mít horší postavení kvůli tomu, koho miluje nebo kým se cítí být. Dojde k plnému zrovnoprávnění stejnopohlavních párů a jejich dětí. Budou mít stejnou důstojnost, stejná práva, povinnosti a ochranu jako ostatní rodiny.
Pro mladé
Rovnoprávné sňatky sníží počet sebevražd u LGBT+ mládeže.[6]
Pro rodiny s dětmi
Všechny děti si zaslouží stabilní a funkční rodinu a ochranu před krizovými situacemi. Uznat oba jejich rodiče zákonem jim pomůže.
Pro lidi ve zralém věku
Zrovnoprávnění párů a dětí v duhových rodinách pomůže i jejich širším rodinám, dědečkům, babičkám, sourozencům atd.[8]
Pro seniory
Zrovnoprávnění párů a dětí v duhových rodinách pomůže i jejich širším rodinám, dědečkům, babičkám, sourozencům atd.[8]
Pro zaměstnance
Svobodná a spravedlivá společnost má vzkvétající hospodářství, které uživí více zaměstnanců. Například 30 států s rovnými sňatky jsou silné ekonomiky.[3]
Pro nás pro všechny
Posuneme se z minulosti po bok 30 moderních států světa, které umožňují rovnoprávné sňatky a neškatulkují lidi podle toho, koho milují.[2]
Rovnoprávné sňatky pro všechny ukončí diskriminaci LGBT+ lidí v rodinné oblasti. To zároveň povede k vyšší míře respektu a tolerance.
Náklady na rovnoprávné sňatky zahrnují primárně jednorázové náklady na změny formulářů a sjednocení matrik.
Dlouhodobě počítáme s výdaji na vdovské, vdovecké a sirotčí důchody pro členy stejnopohlavních rodin, které taková tragédie postihne. Zisky plynoucí ze zrovnoprávnění sňatků však výrazně převyšují náklady, neboť vyšší životní štěstí a funkční rodiny generují do státní kasy vyšší odvody než nesezdané páry. Diskriminace zhoršuje zdraví LGBT+ lidí[5], a proto zrovnoprávnění sňatků ušetří peníze na veřejné zdravotnictví. Podle studií zaměřených speciálně na Českou republiku můžeme počítat s nejméně 5 miliardami korun, které ročně poputují do ekonomiky státu díky stejnopohlavním rodinám.[3]
Základním problémem je samotná existence dvou kategorií. Tím totiž vyčleňujeme určitou skupinu občanů a jejich děti. Není spravedlivé bránit párům, které se milují, jen na základě jejich pohlaví, aby uzavřely sňatek, protože všichni mají mít stejná práva a šance. Děti bychom neměli dělit na ty „nemanželské“, které mají méně práv, a na ty narozené manželům. Vytváření nediskriminujícího prostředí má navíc příznivý vliv na celou společnost, nejen na ty jedince, kterých se bezprostředně dotýká. Podporujeme soudržnost, stabilitu a respekt k pestrosti. Navíc se opakovaně ukazuje, zejména při pandemických opatřeních, že se na registrované partnery „zapomíná“ při vydávání nařízení nebo novel zákonů. Zrovnoprávnění sňatků je jednoduchá změna, která se propíše automaticky do veškeré související současné i budoucí legislativy.
Už jen samotné rozdělování do dvou kategorií je nedůstojné pro stejnopohlavní páry i jejich děti. Pouhé rozšíření práv registrovaných partnerů problémy neřeší. Nevyřeší symbolickou nerovnost dvou různých svazků a druhořadost registrovaného partnerství. Je to zbytečně složité i pro stát, který musí vést dvě různé databáze v matrikách. Protože jsou v separátní kategorii, stát na registrované partnery zapomíná. Minimálně 4krát je vláda diskriminovala oproti manželům v pandemických usneseních.[13]
Smyslem sňatku je naplnit lásku dvou lidí, a pokud chtějí vychovávat děti, vytvořit jim k tomu zákonem předpoklady. Stejnopohlavní páry mohou poskytnout stejně láskyplnou a kvalitní výchovu jako páry heterosexuální, a to ať už vlastním nebo adoptovaným dětem. To opakovaně potvrzují čeští i zahraniční odborníci.[4] Ani u různopohlavních párů není test plodnosti nebo slib zplodit děti podmínkou uzavření sňatku. Sňatek může uzavřít i muž a žena, kteří děti nechtějí, nebo je mít nemohou. Nechceme nic navíc. Jen stávající fungující systém uplatnit i na páry stejného pohlaví.
Každé dítě má své potřeby. Podle známého dětského psychologa Zdeňka Matějčka[4] to jsou: potřeba stimulace, potřeba smysluplného světa, potřeba lásky – citového bezpečí, potřeba identity, najít si místo ve společnosti, potřeba životní perspektivy, otevřené budoucnosti. Tyto potřeby mu může zajistit jak žena nebo muž, tak dvě ženy nebo dva muži. Záleží na člověku, ne na pohlaví. Desítky studií potvrzují, že dítě vychovávané dvěma ženami nebo dvěma muži se rozvíjí stejně jako ostatní děti. Například finská premiérka Sanna Marinová vyrostla v rodině se dvěma ženami.[10] Několik málo studií docházejících k opačnému závěru (Regnerusova, Sullinsova) bylo vědeckou veřejností vyvráceno.[4]
Jsou i jiné výklady původu, třeba ten, že slovo „malženstvo“ ve staročeštině vzniklo ze slovanského žena a germánského mal – smlouva.[32]
Významy mnoha slov se posouvají tak, jak se vyvíjí společnost. Na počítači také jen nepočítáme a rodičem je i otec, který dítě nerodí. Existuje i neutrální synonymum ke slovu „manželství“ a to je „sňatek“. Ten vznikl ze staročeského slova pro spojení, nebo počátek. Můžeme také používat neutrální slovo „sezdaný“ pro dva muže nebo „sezdané“ pro dvě ženy.
Bavíme se o trestných činech – aby něco bylo trestný čin, musí to být dost závažné jednání, které způsobí velkou újmu. Pouze chceme, aby LGBT+ lidé měli stejnou ochranu před trestnými činy, jakou už dlouho mají lidé náležející k jiným skupinám, například národu, rase, etnické skupině, náboženství.[34]
Bezpečnost je naše priorita. Stávající omezení se ale míjí účinkem a místo toho, aby postihovala obecně dárce, kteří se chovají nezodpovědně, postihuje pouze homosexuální či bisexuální muže. Tím zbytečně snižujeme množství darované krve. Chceme aktualizovat stávající podmínky darování tak, aby omezení zajistila bezpečnost a nebyla zároveň zbytečně přísná a stigmatizující. Čím více dárců krve, tím lépe pro zdravotnický systém.[12]