Program přístupný pro lidi se zrakovým postižením

Rozpočet na stavby se licituje z roku na rok, absence dlouhodobé strategie vede k chybám v přípravě staveb. Staví se krátké, nespojité úseky, které podle analýzy nákladů a přínosů nepatří mezi priority.  Kvalita infrastruktury jako funkčního celku je nízká.^{[1, 2]}

150 úředníků Státního fondu dopravní infrastruktury funguje jako prostý přerozdělovač na peníze^[3], neplní svou roli záruky předvídatelného a stabilního plánování.

Za 20 let vzrostl objem českého exportu k celkovému HDP z 27 na 67 procent^[4] – svoji polohu uprostřed Evropy chceme zhodnocovat, ne kvůli ní jako pasivní pozorovatel tranzitních koridorů trpět.^[5]

Problém v dopravě u nás není generování formálně správných teoretických koncepcí a strategií^[6] na úrovni Ministerstva dopravy. Problém je ve vlastní realizaci nepružnými, personálně podvybavenými a prolobbovanými organizacemi s nahodile sestaveným rozpočtem při každoročním „porcování medvěda“.^[7]

Problém je také v chybném stanovení priorit napříč jednotlivými druhy dopravy a pro jednotlivé stavby též v nekvalitní přípravě – nedostatečném posouzení variant, „salámová metoda“, rozpor územně plánovacích dokumentací s koncepcemi, strategiemi a závazky (např. Green Deal, Strategický rámec atd.) a špatnou komunikací s (dotčenou) veřejností. 

Shrnutí kritických bodů je v odkazu.^[8]

Co tedy žádáme? Stanovení investičních priorit s ohledem na využitelnost staveb, jejich přínosy a soulad se strategickými dokumenty a závazky ČR.

Dlouhodobý plán by měl vycházet z investičních priorit stanovených na základě potřebnosti, přínosů a souladu záměrů se strategickými dokumenty a závazky.

Pro udržitelnou městskou mobilitu je důležité zejména:^[9]

1. předcházení potřebám po mobilitě,

2. podpora využívání alternativních způsobů dopravy,

3. snižování negativních vlivů jednotlivých druhů dopravy ve městě na veřejné zdraví, jakož i globální změny,

4. humanizace uličního prostoru tak, aby se ulice staly multifunkčním prostorem a nikoliv jen jednoúčelovou kapacitní dopravní a parkovací infrastrukturou.

Infrastrukturu budeme stavět podle dlouhodobého plánu s širokou politickou podporou, zákonem zajištěným  a předvídatelným financováním. Výstavba bude probíhat podle plnohodnotného liniového zákona. Každý, od občana přes dodavatele až po dopravce, bude vědět, kdy a co se postaví.

• Připravíme plán na vybudování páteřní sítě vysokorychlostních železnic a dálnic včetně předpokládaného harmonogramu, priorit a finančního krytí.
• Plánování dopravy odvodíme od cíle a tomu přizpůsobíme prostředky: budou stanoveny cílové doby, za které bude možné se dostat z jakéhokoliv místa republiky do krajského a hlavního města. 
• Budeme rozvíjet nové kapacity pro nákladní železniční dopravu, aby bylo možné na ni převést významnou část dopravy kamionové.
• Odstraníme „železnou oponu“ na hraničních přechodech, především s Německem a Rakouskem, aby zejména v nákladní železniční přepravě nedocházelo ke zbytečným procesním zdržením.  
• Navrhneme priority staveb podle společenské potřebnosti. Například obchvaty obcí na silnicích I. třídy se musí stavět podle věcných kritérií (především  intenzity dopravy), a ne politického lobbingu. Z více konkurenčních projektů se bude prioritizovat ten, který v analýze nákladů a přínosů (CBA) vychází jako výhodnější, např. více usnadní cestování a má menší negativní dopad na lidi a přírodu.
• Pro tento plán budeme ve Sněmovně hledat politickou shodu s širokou podporou.
• Na schválení plánu naváže zákon o zajištění jeho financování na dobu minimálně 10 let, aby potřebné výdaje byly dlouhodobě kryté.

2 roky na přípravu plánu a nového procesního modelu

2 roky na pilotní provoz a vyhodnocení

• Navrhli jsme zefektivnění a ztransparentnění Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI).^[10]
• V tomto volebním období konzistentně vyvíjíme tlak na výstavbu rychlostních železnic (volební programové dokumenty od roku 2017).^[11]
• Oslovujeme klíčové hráče s cílem vysvětlit náš záměr již před volbami, a vytvořit tak příznivé prostředí pro jeho urychlenou realizaci.
• Podíleli jsme se na první novele liniového zákona (2018). Zde jsme navrhli dodatečnou ochranu vlastníků, zatímco původní návrhy se jejich ochranou prakticky nezabývaly. Některé z těchto návrhů se staly součástí zákona, zbylé čekají na další vývoj samotného zákona.^[12]
• Během celého volebního období jsme vzdorovali snaze oligarchů privatizovat si veřejnou infrastrukturu na všech úrovních, viz např. články níže.^[13]

Články týmu Dopravy

• Investice nebo chaotické betonování, říjen 2020^[14]
• Piráti proti D-O-L, říjen 2020^[15]
• Plánování podle volebních období, září 2020^[16]
• Nastartujte bagry, září 2020^[17]
• Poučení z krizového vývoje, srpen 2020^[18]
• Problémy integrace dopravy, květen 2020^[19]
• Problematika železničních přejezdů, březen 2020^[20]
• Koordinace výstavby infrastruktury, červenec 2019^[21]
• Pasporty jako nástroj chytré správy dopravních cest, červenec 2019^[22]
• Železnice propojená s Evropou, květen 2019^[23]

Chybí finanční provázanost a projektová koordinace napříč resorty a úrovněmi veřejné správy. Pokud projekt nevypisuje jeden subjekt, ke spolupráci nedojde, ač spolu dva projekty místně a časově souvisí.

V ČR je budování vysokorychlostních tratí opožděné^{[10, 11]} a prostá výstavba s projektovými fázemi řízenými tradičním způsobem je málo ambiciózní; bylo by to nenávratné promeškání jedinečné příležitosti, kterou tato největší investice do nového druhu plošné infrastruktury může přinést.

Problematiku realizace můžeme postavit na třech pilířích. Samotná příprava v rámci strategie, procesy vyplývající z legislativy a reakce okolí na stavbu a provoz. Zatímco příprava a legislativa má základ v dlouhodobém programu výstavby dopravní infrastruktury, kombinovaná výstavba má za úkol zefektivnit a urychlit překonávání problému při reakci okolí na novou infrastrukturu. Stavba trati protne stovky katastrů a v každém čekají na realizaci projekty, na které si obce samy netroufnou.^[14]

Kromě zapojení lokálních projektů, které se stavbou dráhy mohou místně souviset, lze na celou plánovanou síť VRT nahlížet jako na vícevrstvou. Spolu s kolejemi lze v profilu stavby umístit i kolektor pro vedení jiných sítí (vysoké napětí, datové služby nebo volné sloty pro komerční pronájem) nebo využít související stavby (např. obslužná komunikace dráhy od počátku koncipovaná jako cyklistická magistrála). Z pouhé výstavby kolejí se tak stane plnohodnotný hospodářskopolitický program pro rozvoj regionů.^[9]

Zásadním problémem veřejného sektoru v ČR je resortismus, který kombinovaná vystavba proráží – koordinuje průřezové projekty jak z hlediska oboru, tak územního významu (celostátní/lokální), aby byla maximalizována synergie při společné realizaci.^[15]

Vytvořit životaschopný systém nadresortního řízení celého projektu (kromě dopravy má smysl zapojení projektů z oblastí živ. prostředí, zemědělství, vzdělávání atd.) je výzva, která se při úspěchu pozitivně projeví při jakékoliv další investiční činnosti státu.

Přímo spolu s výstavbou sítě VRT budou budovány další relevantní sítě (velmi vysoké napětí, data, ...) i projekty lokálního významu, a to resorty napříč pro maximální synergii využití kapacit. Celý program bude legislativně a institucionálně zajištěný a řízený nadresortně.

• Provedeme rešerši plánovaných záměrů a potřeb v oblasti podél trasy nové VRT napříč dotčenými resorty.
• Samosprávy z popudu Ministerstva dopravy dají dohromady projekty, které se týkají území: dotýkají se, kříží se nebo spolu souvisí.
  Najdeme synergie a eliminujeme zbytečné vícenáklady, např. v oblasti energetických a telekomunikačních vedení, deregulaci řek nebo protipovodňových opatření
• Do přípravy nové VRT zapojíme odbornou i širokou veřejnost do diskuse o trase a obsluze měst podél trasy.
• Po rámcové shodě o trase prodiskutujeme s ovlivněnými městy a obcemi jejich potřeby, jako jsou výstavba nebo oprava školních, sociálních, kulturních zařízení, nových bytů, čističek, rozvoden apod., prostě toho, co lze postavit současně s velkou stavbou VRT.
• Zajistíme marketing pro podporu maximální participace občanů při registraci místních projektů
• Vytipujeme všechny paralelní druhy sítí, které lze budovat společně s VRT, a pro tyto záměry zajistíme analýzy nákladů a výnosů (CBA).
• Zapojíme akademické a aplikované výzkumné prostředí do spolupráce se státem i se soukromým sektorem na projektech VRT.
• Ustavíme pro tyto projekty pevný finanční rámec. 
• Všechny body uvedené výše podchytíme institucionálně a legislativně tak, aby se tento přístup stal standardem pro přípravu velkých veřejných investic. Nadresortní řízení např. umožní identifikovat problémy a následně navrhnout společné řešení, třeba při odlišných zájmech sousedících obcí.
• Liniový zákon a změnu zákonů pro lepší výstabu řešíme v programovém bodu Kvalitně připravené stavby, opravy a vedení. 

Projekt lze rozdělit do tří fází. První je hledání příležitostí, synergických projektů se samotnou přípravou a realizací VRT. V průběhu této první fáze (4 roky) dojde k vytvoření mechanismu pro sběr, vyhodnocení a přípravu těchto projektů.

Druhá fáze, fáze samotné realizace, je přímo propojená s realizací VRT (celkový průběh výstavby VRT je odhadován na 20 let) a je finančně nejnáročnější.

Třetí fáze začíná s každým dokončeným projektem a bude se zejména zabývat vyhodnocením přínosů a získaných zkušeností.

• Definovali jsme základní podobu a rozsah prioritní investiční výstavby^[16]
• Představili jsme vizi zainteresovaným stranám (SŽ, průmysl, finanční instituce).^[12]
• Provedli jsme dotazníkové šetření spokojenosti s informováním a nabízenou pomocí mezi zástupci obcí na trati Bohumín–Přerov.
• Konzistentně a dlouhodobě prezentujeme základní strategickou linii kombinované výstavby vysokorychlostních tratí o pracovním názvu +150 (např. CF Ostrava, Pardubice).^[13]
• Během celého volebního období jsme bojovali proti snaze oligarchů privatizovat si veřejnou infrastrukturu.^[17]
  

Články týmu Dopravy:

• Investice nebo chaotické betonování, říjen 2020^[18]
• Piráti proti D-O-L, říjen 2020^[19]
• Plánování podle volebních období, září 2020^[20]
• Nastartujte bagry, září 2020^[21]
• Poučení z krizového vývoje, srpen 2020^[22]
• Problémy integrace dopravy, květen 2020^[23]
• Problematika železničních přejezdů, březen 2020^[24]
• Koordinace výstavby infrastruktury, červenec 2019^[25]
• Pasporty jako nástroj chytré správy dopravních cest, červenec 2019^[26]
• Železnice propojená s Evropou, květen 2019^[27]
• Nová mobilita, březen 2018^[28]

a další

Chybí podpora ekologičtějších způsobů dopravy. Motorová doprava – drahá a nešetrná ke zdraví a životnímu prostředí – by neměla být považována za jediný a hlavní nástroj osobní mobility. Neefektivní zadávání zakázek ve veřejné dopravě poškozuje objednatele, cestující i dopravce.^[15]

Neplýtvejme energií a časem: ročně každý z nás ztratí v kolonách téměř den života.^[5] V číslech to znamená ztrátu 13 miliard korun pro celou společnost!^{[9, 13]}

Energie je pro řadu lidí neuchopitelná moderní forma magie, jejíž používání ale něco stojí. Žádný člen vlády není Harry Potter a nemá k ruce Ministerstvo kouzel, aby vyrobil něco z ničeho. Proto ideově pracujeme s energií jako formou měny.
Naším cílem je zkrátka dosahovat cílů s menším úsilím: odtud energ(et)ická lenost.

Řečeno dopravní terminologií máme na mysli bezmotorovou a sdílenou mobilitu, posilování veřejné hromadné dopravy, efektivnější vytěžování spojů díky pružné nabídce přepravních služeb – od mikrobusů a obecních taxislužeb, po páteřní sítě mezinárodních rychlovlaků.^[2]

Česká republika si stanovila závazek^[1] snížit do roku 2030 spotřebu energie o 8 procent a prudce snížit emise CO2. V dopravě máme ale opačný trend. Spotřeba energie i emise CO2 rostou každoročně o několik procent.^[3]

Tohoto nemůžeme dosáhnout prostou záměnou zdroje pohonu automobilů, ale pouze změnou filozofie mobility jako celku. Vycházíme z ideje celoevropské iniciativy Shared Mobility Principles for Livable Cities^[8], která lze shrnout dvěma větami:

Kam můžete v krátkém čase dojít, nemá smysl jezdit. Kam vás může svézt někdo jiný, nemá smysl řídit sám. 

Dokončeme to, nad čím nás přiměla přemýšlet pandemie: aby se zamezilo každodennímu přesunu velkého množství lidí. Podporujme distanční celoživotní vzdělávání, coworkingové kanceláře nebo práci z domova – a to i pro státní zaměstnance. 

Kde to bude mít ekonomický smysl, nebojme se pro dosažení cílů nové mobility kopírovat nebo vyvíjet vlastní inovativní řešení jako autonomní kamiony, chytré parkovací systémy, nákladní tramvaje nebo modulární autobusy.

Stát poskytne obcím a krajům maximální podporu, aby sladily dopravu autem, na kole a pěšky i sdílenou a hromadnou dopravou. Smlouvy na vlaky a autobusy veřejné dopravy budeme soutěžit otevřeně. Zlepšíme tak veřejné rozpočty, spokojenost lidí a snížíme dopad na životní prostředí. 

Efektivní doprava uvnitř sídel i mezi nimi

• Na základě zahraničních zkušeností vytvoříme podmínky pro rozvoj bezmotorové i sdílené mobility. Odstraníme legislativní bariéry a vytvoříme doporučení, jak řešit technické překážky, které brání dosáhnout ideálního výsledného stavu.
• Na základě analýzy vytvoříme motivační podmínky (např. zvýhodnění pravidelných uživatelů) pro rozvoj i větší využívání veřejné a nemotorové dopravy. 
• Zpracujeme celostátní dopravní strategii proměny sídel na města krátkých vzdáleností^[12] – viz příklad Vídně. 
• Zvýšíme obecné povědomí osvětou v oblasti veřejné dopravy, bezmotorové dopravy i bezpečného pohybu. 
• Budeme sdílet zkušenosti měst, která s transformací již začala. 

Otevřené soutěžení kontraktů v dopravě

• Definujeme parametry a standardy kvality dopravních služeb.
• Součástí výběrových řízení bude závazný harmonogram (nejen termíny začátků plnění, ale i vypsání výběrového řízení a uzavření smlouvy).
• Vytvoříme metodiky pro transparentní tržní konzultace, aby se dopravci předem seznámili s požadavky.
• Zajistíme dostatečnou kapacitu Ministerstva dopravy pro metodickou pomoc dalším zadavatelům – krajům a městům.
• Ve spolupráci s dalšími resorty (Ministerstvo financí atd.) připravíme komplexní „kuchařku“, tedy popis správné praxe řešící problematiku zadávání dopravních služeb z hlediska nejen dopravní a zakázkové, ale i daňové a účetní stránky (jednorázová investice ve výši 10 milionů korun). 

S (mikro)analýzami a komunikací s obcemi jsme začali už v opozici. Pokud má být výsledkem funkční integrované řešení, nelze nechat problematiku přeměny mobility jen na samosprávách.

Sdílením zkušeností a odstraňováním předsudků k bezmotorové dopravě jako formě rekreační zábavy lze dosáhnout dílčích koordinačních úspěchů i z opozice.

Vzhledem k aktuálnímu nasměrování zdrojů z EU do této oblasti bude možné pozitivní hmatatelný a viditelný efekt pozorovat v horizontu jednoho volebního období – svezeme se na vlně, kde je vlastně jen potřeba vyčistit cestu od zbytečné byrokracie. Dále je nutné umět vysvětlit lidem dané přínosy.

Otevřená soutěž VHD: Příprava správné praxe jeden rok, poté v následujících 10–15 letech postupná aplikace na všechny nově soutěžené smlouvy tak, jak budou dobíhat již dříve uzavřené smlouvy.

• Participovali jsme s Asociací pro elektromobilitu na prosazení jednodušší výstavby nabíjecí infrastruktury v zákoně 416/2009. Podporujeme zavedení úsporného nabíjení elektromobilů z veřejného osvětlení v Praze, Táboře a dalších městech.
• V Praze jsme zavedli sdílenou (elektro)mobilitu.
• Pořádáme debaty, publikujeme články k tématu:
  – Cyklistika ve městech, září 2020
  – Nepřipravená elektromobilita, březen 2019
  – Nová mobilita, březen 2018
  a další.
• Na radnicích českých měst a obcí Starostové a Piráti dlouhodobě prosazují principy měst krátkých vzdáleností a energetické lenosti.^[16]

V březnu 2020 mělo zpoždění 108 stavebních akcí celostátního významu, z toho 30 staveb dálnic. Do veřejných staveb přiteče, zčásti zbytečně, 18 miliard korun měsíčně^[5]. Projekty nezohledňují potřeby všech zájmových skupin – neprovázanost informací stavby brzdí a prodražuje.^[10]

Neziskové organizace sdružené v Dopravní federaci NNO identifikovaly desítku problematických oblastí, které je potřeba v oblasti výběru, přípravy a realizace dopravních staveb zlepšit.^[11]

Dopravní strategie státu / Ministerstva dopravy – nedostatečné posuzování efektivity, potřebnosti a hospodárnosti dopravních staveb.

Projekt jako celek, varianty – projekt není posuzován jako celek, často nejsou posouzeny varianty nebo je vybrána problematická trasa.

Odbornost, projektové řízení – nekompetentnost, neodbornost, malá kapacita státního investora (tj. zadavatele), nedostatečný systém projektového řízení.

Geotechnické průzkumy při přípravě stavby – neprováděny vůbec nebo nedostatečně.

Výkupy pozemků – nespravedlivé výkupy, nespolupráce úřadů, směna, zbytkové pozemky.

Stavební povolení – zahajování staveb bez stavebního povolení. 

Veřejné zakázky – nefungující trh dodavatelů, nekvalitní zadávací dokumentace, málo podrobná projektová dokumentace, kvalifikační předpoklady, hodnotící kritéria, cena. 

Střety zájmů vykonavatelů různých rolí – především projektant, zhotovitel, technický dozor.

Smlouvy – není dodržován FIDIC, nedostatečná odpovědnost dodavatelů, krátké záruky, zádržné, reklamace, řešení sporů.

Data – absence systému projektového řízení, nedostatečná digitalizace a ukládání dat.

Díky sdíleným datům budeme mít úplný přehled a veřejnou kontrolu nad stavem infrastruktury. S kvalitní přípravou budeme stavět bez zbytečných prostojů a  kolizí. Sítě budou v kolektorech, které umožňují snadnou údržbu i rozšíření. Zeleň ve městech nebude překážkou dalšího rozvoje.

• Zpracujeme návrh liniového zákona podle vzoru vyspělých zemí s dlouhodobým investičním plánem (Německo^[6], Rakousko^[7], Nizozemsko^[8], Británie…). To nám umožní stavět rychle, levně, efektivně a návazně.
• Zrealizujeme Národní sadu prostorových objektů (s MV ČR), konsolidujeme dostupná data o sítích, dotáhneme pasportizaci veřejného majetku a podpoříme integraci GISů (geografických informačních systémů) obecní a krajské úrovně do větších celků.^[1]
• Vznikne centrální „one-stop shop“ – jediné místo, kde půjde pokládat dotaz na existence sítí nezávisle na území a provozovateli.
• Legislativně posílíme města, aby mohla organizovat technickou infrastrukturu nad i pod zemí; budeme se v tomto inspirovat např. v Nizozemsku^[8], kde stát vytváří tzv. prostorové plány.
• Aktualizujeme legislativu ochranného pásma sítí pro výsadbu zeleně tak, aby se stromy staly funkčními prvky, ne jen trpěnou dekorací.
• Podpoříme využívání kolektorů a sdružování sítí. Samospráva bude mít legislativní nástroj, jak si vynutit využívání existující infrastruktury^[15] (např. kolektoru) a ochranu, event. náhradní výsadbu zeleně.
  

Dvě volební období – jedná se o úpravu parametrů stávající legislativy, první  volební období k implementaci příslušné legislativy, druhé k nalezení rovnováhy nového stavu.

• Průběžně připomínkujeme liniový zákon 416/2009 Sb. v souladu se zmíněnou strategií.^[9]
• Iniciovali jsme dialog o 160+  starosty obcí v okolí RS1 VRT.^[4]
• Na řadě míst (např. Praha, Brno, Ostrava, Uherské Hradiště, Mariánské Lázně) systematizujeme sběr otevřených dat a jejich využití pro efektivnější plánování akcí, a to nejen v oblasti technické infrastruktury.^[13]
• V Brně jsme prosadili standard na budování technické infrastruktury.

Kosmické aktivity v ČR nejsou řízeny dostatečně strategicky, dlouhodobě a systematicky. Zároveň trpí nedostatečným finančním a institucionálním zabezpečením.^[2] Hrozí proto, že nám ujede vlak v oblasti průlomových technologií a nových příležitostí v kosmickém sektoru.^[3]

V ČR většinu kosmických aktivit zajišťuje Ministerstvo dopravy, nemá k tomu však samostatný odbor. 

Kvůli kompetenčnímu zákonu je většina možných kosmických aktivit v rukou jiných resortů (Ministerstvo školství, Ministerstvo obrany, Ministerstvo zahraničních věcí...), ale ty tomu věnují minimální či žádnou pozornost. To se projevuje na jejich akceschopnosti i např. při jednáních Koordinační rady ministra dopravy pro kosmické aktivity, kdy je mnohdy obtížné přimět zbylé resorty ke spolupráci. Od ledna 2021 se Praha stala sídlem Agentury Evropské unie pro vesmírné aktivity (EUSPA), a je tak centrem evropského kosmického programu, s rozpočtem téměř 15 miliard eur na roky 2021–2027.^[11]

Máme velice úspěšné projekty v podnikatelském inkubátoru Evropské kosmické agentury (ESA BIC) a aktivní vzdělávací odnož (ESA ESERO), stejně jako velké projekty soukromých firem OHB či SAB Aerospace.^{[15, 16, 17]}

Přes všechny tyto příležitosti je podpora pro kosmický průmysl a vědu a výzkum krátkozraká a nesystematická. Povědomí o kosmických aktivitách je velice povrchní, politická podpora přinejlepším vratká (např. za předchozího ministra dopravy Dana Ťoka byla sekce na 14 dní zrušena).^{[13, 14]}

Nabízí se také příležitost získat patenty na špičkové technologie, jejichž držiteli budou české firmy a startupy.

Máme jedinečnou možnost včas se zapojit do kosmické ekonomiky, která dosahuje obratu půl bilionu dolarů ročně, a rozvíjející se cis-lunární ekonomiky (probíhající mezi nejvyšší vrstvou atmosféry Země a orbitou Měsíce).

Dokážeme efektivně využít příležitostí spojených s tím, že Praha je centrem evropského kosmického programu. Český kosmický sektor získá rostoucí podíl na evropském kosmickém výzkumu i průmyslu. Firmy budou těžit z přístupu ke špičkovým technologiím a výsledkům kosmického výzkumu.

• Vytvoříme Národní kosmickou agenturu pro lepší koordinaci a koncentraci českých kosmických aktivit, spolupráci napříč vědeckými a vzdělávacími institucemi a průmyslem, všemi úrovněmi veřejné správy, soukromým a veřejným sektorem.
• Prosadíme ukotvení kosmických aktivit v zákoně tak, aby mezi členy Koordinační rady pro kosmické aktivity, zejména resorty dopravy, školství a obrany, byly jasně určeny mantinely odpovědnosti za jednotlivé projekty a jejich koordinaci.
• Zrevidujeme existující podporu kosmických aktivit, zajistíme předvídatelnost jejich financování, personální zajištění a dostatečné navýšení rozpočtu na inovace. 
• Zajistíme institucionální zabezpečení pro zapojení ČR do programu kosmické bezpečnosti EU (EU SST).^[10]
  Počet satelitů na oběžné dráze překračuje kapacity bezpečného kosmického provozu. S narůstajícím geopolitickým soupeřením se situace na oběžné dráze zhoršuje a je nutné ji řešit.
• Zajistíme maximální podporu spolupráce mezi Agenturou pro kosmický program EU (EUSPA), vznikající v Praze, a ESA a maximální využití geografické návratnosti našich příspěvků do ESA – ta garantuje návratnost českých příspěvků ve formě zakázek pro české firmy, a to dokonce i v oblastech, kde je český průmysl méně konkurenceschopný v porovnání se zbytkem Evropy.
• Využijeme satelitní a kosmické technologie a služby pro potřeby všech resortů.
• Podpoříme průlomové technologie^[4] a rozvoj kosmických aplikací současných špičkových českých vědeckých a průmyslových kapacit, jako je umělá inteligence či laserové technologie.
• Dohlédneme na plnění krátkodobých a dlouhodobých cílů Národního kosmického plánu a rozpočtu pro kosmické aktivity.
• V nadnárodních organizacích se budeme aktivně účastnit plnění a formování norem pro kosmické aktivity, jako je průzkum, kolonizace či těžba nerostů ve vesmíru.

První rok:

• Kompletní revize existujících výdajů na kosmické aktivity ČR
• Definice krátkodobých a dlouhodobých měřitelných cílů v rámci NKP
• Ukotvení v kompetenčním zákoně

Druhý rok

• Zajištění dostatečného finančního a institucionálního zabezpečení
• Zapojení ČR do programu kosmické bezpečnosti EU

Zbytek prvního volebního období

• Rozvoj studijních programů a akademických oborů
• Další rozvoj agentur ESA a EU (ESA Space Solutions, ESA ESERO)

Druhé až třetí volební období

• Sledování návratnosti investic
• Vyjednávání v rámci evropského rozpočtu

• Organizací seminářů a Pirateconu jsme deklarovali veřejnou politickou podporu kosmických aktivit v ČR.^[6]
• Pravidelně se účastníme koordinačních rad ministra dopravy pro kosmické aktivity, kde si budujeme kontakty na ministerské úředníky i lidi z přidruženého průmyslu.
• V rozpočtu jsme podpořili navýšení dobrovolných příspěvků do Evropské vesmírné agentury o 275 milionů korun.^[12]
• V rámci Podvýboru pro letectví a kosmonautiky jsme se zúčastnili dvou ročníků Evropské meziparlamentní vesmírné konference.^[7]

Evropa je na rozcestí. Buď se poučíme z předchozích krizí, které ukazují, že nejefektivnější řešení problémů Evropy tkví ve spolupráci, nebo v důsledku nacionalizačních tendencí budeme hrát druhé housle jako například v případě vakcín proti covidu.

Jednostranné uzavírání hranic v počátcích koronavirové krize připomnělo nutnost jednotného a koordinovaného evropského přístupu.

Jednomyslnost v Radě Evropské unie, která zastupuje národní státy, v některých oblastech, jako je zahraniční politika, schvalování rozpočtu či harmonizace ustanovení týkajících se nepřímých daní^[1], omezuje schopnost Evropy reagovat na krize a nenadálé události. Navíc je jednomyslné hlasování v Radě zneužíváno k blokování důležitých rozhodnutí. Například Viktor Orbán v létě 2020 blokoval přijetí víceletého evropského finančního rámce, protože nesouhlasil s omezením čerpání z evropských fondů, pokud dojde k porušování zásad právního státu.^[2]

Omezené kompetence v oblasti zdravotnictví ztěžují možnosti efektivně reagovat na koronakrizi. Dvě třetiny Evropanů požadují posílení kompetencí EU v oblasti zdraví, aby Evropa mohla snadněji čelit pandemiím.^[3]

V dnešním multipolárním světě, ve kterém jsou hlavními aktéry USA, EU, Rusko a Čína, mají poslední dva jmenovaní zájem na oslabení EU a vedou pro ní hybridní válku.^[4] Podnikají vlivové operace, hackerské útoky na nemocnice a vedou otevřenou agresivní politiku. Evropa musí udávat směr pro celý svět v digitálních výzvách dneška, jako je regulace umělé inteligence, se silným důrazem na ochranu soukromí a základních práv občanů.

EU je silným globálním ekonomickým i politickým aktérem, účinně reaguje na výzvy dnešního světa, včetně klimatických a zdravotních, a prosazuje zájmy svých občanů dovnitř i navenek. ČR v ní má respektovaný hlas a schopnost získat spojence pro prosazování společných zájmů.

Přínosy akceschopné EU pro občany

• Prosazujeme posílení spolupráce Evropy v oblasti zdravotnictví, např. při koordinaci poskytování péče, nákupu vakcín či řešení zdravotních rizik.
• Podporujeme rozšiřování programu Erasmus+, aby se do něho mohl zapojit maximální počet účastníků.
• Usilujeme o zjednodušení systému všech dotací sloužících k naplňování politik EU. Podporujeme postupný přechod z přímých dotací na finanční nástroje, např. zvýhodněné úvěry.
• Prosazujeme posilování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) a Evropského veřejného žalobce. Chceme důsledné stíhání dotačních podvodů.
• Podpoříme posílení ochrany vnějších hranic EU a spolupráci mezi státy EU v oblasti návratové politiky, včetně reformy agentury Frontex.
• Podporujeme větší aktivitu EU v oblasti digitalizace a životního prostředí, která by mohla být částečně financována z vlastních zdrojů EU, např. příjmem z digitální daně či daně z plastů.
• Podporujeme aktivní klimatickou politiku a důraz na udržitelný rozvoj na půdě EU i v OSN.
• Prosazujeme vyváženou evropskou regulaci internetových platforem a umělé inteligence, která efektivně zabezpečí základní svobody a podpoří konkurenceschopnost evropských firem.

Demokratičtější EU

• Zapojíme se aktivně do diskusí o budoucnosti evropského integračního procesu v rámci Konference o budoucnosti Evropy. Nechceme dvourychlostní Evropskou unii, ale vzájemně provázané státy se sdílenou odpovědností. Budeme ctít princip subsidiarity, tedy rozhodování co nejblíže lidem.
• Usilujeme, aby Evropský parlament získal právo navrhovat legislativu a aby se rozšířily oblasti, kde Parlament a Rada rozhodují společně.
• Namísto zákulisních dohod členských států podporujeme transparentní systém pro volbu předsedy Komise odrážející výsledky voleb do Evropského parlamentu. Občané mají právo znát kandidáty předem a i podle toho se ve volbách rozhodovat.
• Požadujeme postupné nahrazování jednomyslného rozhodování v Radě EU hlasováním kvalifikovanou většinou.

Kontinuálně, jednotlivá opatření lze realizovat nezávisle na sobě

• Navrhli a prosadili jsme usnesení Sněmovny k Plánu oživení EU. Vyzvali jsme premiéra k podpoře tohoto návrhu, vládu k efektivnímu zacílení investic a Komisi k důkladnější kontrole čerpání fondů.^[6]
• Podpořili jsme Zelenou dohodu pro Evropu a považujeme ji za jedinečnou příležitost pro českou ekonomiku. Podpořili jsme závazek EU na snížení emisí CO2 o 65 procent do roku 2030 v porovnání s hodnotami z roku 1990.^[7]
• Podpořili jsme zpřístupnění programu Erasmus+ pro více uchazečů na všech úrovních vzdělávání. Podpořili jsme návrh Evropského parlamentu na ztrojnásobení výdajů na program na období 2021–2027.^[8]
• Náš místopředseda Evropského parlamentu Marcel Kolaja prosadil, že všechna vzdálená hlasování v Evropském parlamentu musí být jmenovitá.^{[9, 10]}
• Hlasitě jsme upozorňovali na riziko, které pro čerpání evropských peněz představuje střet zájmů premiéra Andreje Babiše.^[11]
• Prosadili jsme návrh na sjednocení pravidel pro registraci a identifikaci psů a koček ve všech členských státech a zavedení propojených elektronických registrů domácích zvířat.^[12] Cílem je omezit tzv. množírny domácích mazlíčků.
• Evropský parlament schválil naši zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin upozorňující na dopady odlesňování jak v EU, tak ve světě, a navrhující opatření, která jej mají výrazně omezit.^[13]
• Dlouhodobě se také zabýváme tématem plastového odpadu a omezením jeho škodlivého vlivu na životní prostředí.^[14]
• Evropský výbor regionů jednomyslně schválil náš návrh stanoviska požadující posilování tzv. územní dimenze politiky soudržnosti EU s důrazem na využití komunitně vedeného místního rozvoje (CLLD).^[15]

Přípravy na předsednictví v Radě EU vláda podcenila organizačně, personálně i finančně^{[1, 2, 4]} – hrozí nám ostuda a promarnění příležitosti, která přichází jednou za 14 let.^[5]

Česká republika bude vykonávat své historicky druhé předsednictví v Radě Evropské unie v druhé polovině roku 2022. Stane tedy na 6 měsíců v čele jednoho z hlavních orgánů, který udává směr rozvoje EU a který také pomáhá řídit nepředvídané krize. Ovlivňuje tak životy 450 milionů unijních občanů i celého mezinárodního společenství. 

To s sebou nese velkou zodpovědnost i příležitost. Česká republika bude zemí, která povede veškerá legislativní vyjednávání a bude organizovat a předsedat stovkám pracovních setkání. Budeme reprezentovat Radu Evropské unie vůči ostatním unijním institucím a stejně tak Unii jako celek navenek vůči třetím zemím. Z pozice předsednické země můžeme pomáhat nastolovat a prosazovat důležitá témata a řešení. Je to šance posílit reputaci Česka v Evropě, stejně jako povědomí o Evropské unii u nás.

Abychom to úspěšně zvládli, potřebujeme perfektně připravené experty – silný tým pro komunikaci, organizaci, logistiku atd. Současná vláda přípravy podceňuje a může se stát, že Česko bude ve složité výchozí situaci. Piráti a STAN proto předem připraví různé scénáře a jasnou strategii pro to, aby Česká republika předsednictví zastala důstojně a získala z něj co nejvíce.

Úspěšně zvládneme předsednictví v Radě EU s důrazem na dokončení obnovy po pandemii, digitalizaci, životní prostředí a další palčivé problémy. Prohloubíme vztahy se státy EU a obnovíme vnímání Česka jako spolehlivého a zodpovědného partnera.

• Budeme klást nejvyšší možný důraz na dokončení popandemické obnovy ekonomiky a podporu a regulaci v oblasti digitalizace. Dále se zaměříme na životní prostředí, politiku rozvoje regionů včetně rozhodování zdola, vnitřní daňové ráje, vysokorychlostní tratě a transparentní nakládání s dotacemi. Bohužel vzhledem k potřebnému času na přípravu bude moci příští vláda priority českého předsednictví upravovat jen částečně.
• Přípravu předsednictví přebereme v pokročilé fázi po předchozí vládě. V případě potřeby vyčleníme na zajištění zodpovědného předsednictví odpovídající prostředky. Odmítáme komerční sponzoring předsednictví – priority žádného zákonodárného procesu se nesmí přizpůsobovat zájmům velkých sponzorů. 
• Prosadíme výrazný regionální rozměr předsednictví prostřednictvím aktivního zapojení měst, obcí, krajů a funkčních území.
• Posílíme participativní rozměr předsednictví zapojením významných aktérů z neziskového sektoru, zájmových sdružení i občanské společnosti. Podpoříme zapojení veřejnosti do Konference o budoucnosti Evropy.
• Dohlédneme na posílení transparentnosti Rady EU – registr lobbistů musí fungovat podobně jako u Evropského parlamentu. Rada by měla zveřejňovat zápisy a publikovat dokumenty již v přípravných fázích legislativy.
• Zasadíme se, aby nám zůstaly přínosy předsednictví i po jeho skončení. Stát by si měl udržet kvalifikované lidi a know-how. Na pozitivním obrazu Česka v Evropě můžeme dále stavět, stejně jako na tématech, která v čele EU rozpracujeme. Využijeme předsednictví k podpoře českých expertů v institucích EU.
• Předsednictví využijeme jako nový impuls k posílení výuky o základním fungování Evropské unie ve školách i k osvětě veřejnosti. Chceme informované občany, kteří vědí, jak vzniká legislativa, která je ovlivňuje, a jak ji mohou ovlivnit oni. 

Předsednictví probíhá ve druhé polovině roku 2022 po dobu 6 měsíců. 6 měsíců před tím bude probíhat stínování francouzského předsednictví. Aktivní příprava začne nejpozději od voleb.

• Interpelovali jsme Andreje Babiše ohledně stavu příprav a priorit českého předsednictví^[1] a také nedostatečného rozpočtu na předsednictví.^[2]

Tradice aktivní, odpovědné a humanistické politiky je upozaděna. Stejně tak důraz na lidská práva. Česká zahraniční politika je roztříštěná mezi několik aktérů. To vše se odehrává v době, kdy Česko čelí nepřátelskému působení nedemokratických režimů z Ruska a Číny.

Naše zahraničněpolitická orientace vychází ze zakotvení České republiky v euroatlantickém prostoru, v Evropské unii a NATO. Musíme zaujmout sebevědomý a proaktivní přístup k výhodám i závazkům členství a být zodpovědným partnerem.

Pro Česko je nesoulad v zahraniční politice mezi prezidentem, premiérem, ministrem zahraničních věcí i dalšími aktéry škodlivý, protože způsobuje nečitelnost pro naše partnery.^[1]

Česko přitom má v mezinárodní politice co nabídnout, disponuje znalostmi a kvalitními odborníky v diplomatických službách i mimo ně a tradicí boje za lidská práva i historickou solidaritou s partnery.

Nejsme proaktivním tvůrcem zahraniční politiky na úrovni EU a mnozí naši nejvyšší představitelé podporují autoritářské režimy a tolerují porušování lidských práv.^[2] Obchodujeme s takovými státy bez  odpovídající reflexe situace v jejich zemi. Navíc jim členské země EU včetně Česka dodávají vojenský materiál a technologie, které lze zneužít proti vlastním občanům.^{[3, 4]}

Od dosažení velkých politických milníků v podobě vstupu do EU a NATO nemá Česko jasně definované velké a dlouhodobé vize a cíle zahraniční politiky.^[5]

Prosazujeme zahraniční orientaci Česka na evropské a světové demokracie. Budeme přispívat k řešení globálních výzev, stavět se za lidská práva, přistupovat zodpovědně k obchodním dohodám, vývozu sledovacích technologií i zbraní a rozvíjet vztahy s partnery a nejbližšími sousedy.

• Budeme aktivně přispívat do mezinárodních fór, jako jsou OSN, Světová banka či MMF, v zájmu řešení globálních změn a výzev včetně technologických či klimatických.
• Podpoříme občanskou společnost, nezávislá média i disent v autoritářských zemích. Budeme dále nabízet útočiště bojovníkům za lidská práva.
• Zasadíme se o pomoc utlačovaným skupinám všude na světě. K tomu využijeme naši i evropskou diplomacii, finanční podporu nevládním organizacím a cílenou pomoc konkrétním lidem.
• Přijmeme českou verzi sankčního zákona trestajícího ta nejhrubší porušení lidských práv.
• Prosadíme zákon omezující obchod s orgány a přidáme do českých zákonů mechanismy, které umožní skutečně uplatňovat sankce.
• Nebudeme zásobovat autoritáře zbraněmi či technologiemi, které mohou být zneužity k potlačování lidských práv. Využijeme nová pravidla EU a důsledně dohlédneme za pomoci občanské společnosti na obchodní toky tohoto zboží.
• Nechceme, aby byla EU útočištěm zahraničních oligarchů a jejich peněz, proto podpoříme příslušná opatření v rámci EU v koordinaci se spojenci (státy G7).
• V obchodních smlouvách EU budeme klást důraz na udržitelnost, transparentnost a spravedlivé pracovní podmínky. Skrze obchodní sílu se zasadíme o přísnější dodržování lidských práv v autoritářských režimech.
• Podpoříme aktualizaci zastaralých úmluv, včetně Úmluvy OSN o omamných látkách.
• Budeme nadále prohlubovat obchodní spolupráci i diplomatické vztahy s Tchaj-wanem a podporovat spolupráci na úrovni českých měst a firem. 
• Považujeme za důležité rozvíjení vztahů s nejbližšími sousedy EU, tedy státy západního Balkánu a Východního partnerství. Podporujeme perspektivu jejich členství v EU, demokratické reformy a vzájemnou obchodní spolupráci. Budeme rozvíjet dialog s českou občanskou společností v otázkách zahraniční politiky a lidských práv.

Bude to kontinuální proces během celého volebního období se snahou o dlouhodobý a udržitelný efekt.

• Předložili jsme Poslanecké sněmovně návrh sankčního zákona na ochranu lidských práv.^[6]
• Prosadili jsme na evropské úrovni aktualizaci regulace  vývozu zboží tzv. dvojího užití (civilní a vojenské), a omezili tak přístup autoritářských režimů k evropskému zboží, kterým by mohly potlačovat práva svých občanů.^[7]
• Přiměli jsme Ministerstvo zdravotnictví přehodnotit svůj výklad stanoviska k interrupcím občanek Evropské unie v Česku  na základě omezení práv polských žen.^[8]
• Stavíme se dlouhodobě za lidská práva ve světě a neváháme je hájit nejen proti diktátorům či autoritářským režimům^{[9, 13]}, ale i v rámci obchodních dohod.^{[10, 11]}
• Představili jsme návrh zákona, který omezuje obchod s lidskými orgány.^[12]
• Prosadili jsme usnesení, ve kterém se Poslanecká sněmovna PČR distancovala od slov Vojtěcha Filipa, která poškodila dobré jméno československých legionářů v Rusku.^[14]
• Dlouhodobým tlakem jsme pomohli schválit zákon, který umožňuje české vládě prověřit strategické zahraniční investice s bezpečnostním rizikem.^[15]

Počet cizinců v Česku dlouhodobě roste, přesáhl již 600 tisíc.^[1] Bez zvládnuté integrace může ve společnosti docházet k pnutí. Téma migrace zneužívají extremisté a populistický přístup komplikuje postavení Česka v EU. Cizinecké řízení je zatíženo zbytečnou byrokracií.

Česko je pro cizince atraktivní zemí, mimo jiné kvůli stabilní bezpečnostní situaci, dlouhodobě rostoucí ekonomice, ze které plyne zájem o zahraniční pracovníky, a kvalitnímu vysokému školství, které láká zahraniční studenty. Pracovní migrace představuje nedílnou součást české ekonomiky a v případě oborů s vysokou přidanou hodnotou také přináší zahraniční zkušenosti do Česka. Česko je na 5. místě v rámci zemí EU co do rychlosti růstu počtu cizinců na počet obyvatel.^[2] Legálně jich zde pobývá přes 600 tisíc a jejich počet nadále stoupá. Stát stojí před výzvou, jak dát možnost cizincům se kvalitně integrovat, jak po stránce ekonomické, tak společenské.

Nelegální migrace cizinců přes území ČR také představuje významné bezpečnostní riziko, které vyžaduje náležitou pozornost v úzké spolupráci s našimi sousedy.^[1] 

Migrační krize z let 2015–2016 ukázala neudržitelnost^[3] stávajícího evropského přístupu. Uprchlické kvóty, tedy povinné přerozdělování žadatelů o azyl mezi členské státy EU, selhaly. V roce 2020 Evropská komise předložila „Nový pakt o migraci a azylu“^[4] jako plán reformy v oblasti migrační a azylové politiky na evropské úrovni. Diskuse nad ním se stane předmětem odborných debat i politických stanovisek.

Na poli mezinárodní ochrany se situace od roku 2015 výrazně uklidnila.^[5] Do budoucna je však kvůli nestabilní mezinárodní situaci a zhoršující se klimatické krizi nutno počítat s dalším možným nárůstem počtu příchozích.^[6]

Migrační krize na jednu stranu vyvolala mezi lidmi přirozené obavy a nejistotu, na druhou stranu vytvořila hlubokou dělicí linii ve společnosti. Někteří politici ji navíc zneužili k šíření protievropských a nacionalistických nálad.

Česko v EU prosadí odpovědný přístup k migraci zahrnující řešení bez kvót, prevenci nelegální migrace a ochranu vnějších hranic. Na domácí půdě zbavíme cizinecké řízení zbytečné byrokracie a integrační programy umožní cizincům stát se plnohodnotnou součástí společnosti.

Evropa

• V přístupu k migraci prosazujeme odpovědná, bezpečná a humánní řešení bez povinného přerozdělování tzv. kvót. Solidarita má být dobrovolná.
• Podpoříme spolupráci EU se zeměmi, které jsou zdrojem migrace nebo přes ně vedou migrační trasy. Chceme předcházet nelegální migraci již mimo území EU.
• Podpoříme posílení ochrany vnějších hranic EU včetně zavedení tzv. pre-screeningu a hraničního řízení o azylových žádostech.
• Podpoříme spolupráci mezi státy EU v oblasti azylu a návratové politiky, včetně reformy agentury FRONTEX.
• Podpoříme politiku sponzorovaných návratů.
• Posílíme sdílení informací v rámci EU s důrazem na ochranu osobních údajů.

Česko

• Nastavíme férová pravidla pro vstup cizinců na pracovní trh, zohledníme zájmy zaměstnavatelů i obcí. Pracovní agentury, zaměstnavatelé a univerzity musí nést za své pracovníky a studenty z ciziny svůj díl odpovědnosti a zajistit jim odpovídající podmínky k pobytu.
• Podpoříme digitalizaci cizineckého řízení. Systém pro vyřizování pobytu má být přívětivý a důstojný. Cizinec, který respektuje zákony, by měl mít proces prodloužení pobytu zjednodušený.
• Podporujeme integraci cizinců, zejména z řad studentů a pracovníků s vysokou přidanou hodnotou.^[7]
• Podpoříme integraci podle místních potřeb. Vedle potřeb cizinců a zaměstnavatelů budeme řešit i podporu rozvoje návazné infrastruktury, jako je lékařská péče, školy, školky, terénní a sociální služby a ubytování. Posílíme zapojení dotčených orgánů státní správy a místní samosprávy.
• Chceme proces integrace na principu postupného nabývání práv až k zisku občanství.
• Podporujeme řešení příčin migrace v místech jejího vzniku, boj proti převaděčství a organizovanému zločinu.
• V případě katastrof a konfliktů zvážíme možnosti, kterými může ČR konkrétně pomoci zranitelným osobám žádajícím o ochranu.

Bude to kontinuální proces během celého volebního období se snahou o dlouhodobý a udržitelný efekt.

• Poslanci František Kopřiva a Jan Farský interpelovali ministra vnitra, jak Česko pomůže Řecku s přetíženými uprchlickými tábory. Dostupné zde a zde.
• Piráti se vymezili vůči nekonstruktivnímu přístupu české vlády ve věci odmítnutí Globálního paktu OSN o migraci.
• Prosadili jsme skrze senátní úpravu zjednodušení byrokracie pro studenty ze zahraničí. Původní pozměňovací návrh pod číslem 1990 je zde.

Česká vláda postrádá vizi Česka jako součásti Evropy a rozděluje společnost na „ČR versus EU”. Premiér namísto řešení společných evropských výzev kope za své vlastní zájmy.^[1]

Česko ze společného rozpočtu EU dostává podstatně více peněz, než do něho dává. Od začátku našeho členství v EU do konce roku 2020 činil čistý příjem přes 896 miliard korun.^{[2, 28]} Tato situace se již nebude do budoucna opakovat^[3] a je třeba ji smysluplně využít.

Velký podíl legislativy přijímané v Česku vzniká na půdě EU, 45 procent vládních návrhů v tomto volebním období obsahovalo aspoň větu propsanou z evropské legislativy. Legislativa EU a její přínosy pro Česko jsou buď interpretovány chybně, nebo nejsou interpretovány vůbec. Přínosy se často prezentují jako problémy a diskuse se redukuje na kritiku EU jako celku.

Česko nemá napříč resorty silný, vzdělaný a jazykově vybavený aparát, který by prosazoval zájmy Česka již v počátcích vyjednávání. 

Problém pramení i v nesystematickém zjišťování potřeb našich občanů a nedostatečné analýze dopadů připravované evropské legislativy, bez čehož nejsme schopni s institucemi EU vykomunikovat přínosy pro občany a zvýšení kvality života v Česku.

Česko se podílí na řešení společných výzev, hájí silnou fungující Evropu, dokáže prosazovat své oprávněné zájmy, aktivně připomínkuje unijní legislativu a věcně mluví o evropských tématech. V případě potřeby iniciuje společný postup v zájmu občanů ČR a ostatních členských zemí. 

• Budeme důsledně vyžadovat znalost světových jazyků u ministrů a náměstků. Klademe důraz na vzdělání a kvalifikaci diplomatů a úředníků vyjednávajících ve strukturách EU.
• Ministři si v rámci své práce udělají dost času na vyjednávání a jednání v Radě EU.
• Zavedeme systematickou přípravu české pozice k jednotlivým návrhům. Budeme mít kvalitní analýzy očekávaných dopadů na ČR, aby naše argumenty brala EU vážně. Budeme postoj ČR konzultovat s občany a dotčenými aktéry (Sněmovna, Senát, státní správa, samosprávy, byznys a nevládní organizace).
• Nastolíme kulturu implementace evropského práva, aby byly části norem požadované EU objektivně označeny, poslanci nesváděli své chyby na EU a zákony odpovídaly principům evropského práva. Výstupy musí být veřejně přístupné. 
• Nominace eurokomisaře a zástupců v unijních institucích musí respektovat odbornost a být konzultována s odbornou veřejností. Odmítáme dosazování politických loutek.
• Propojíme jednotlivé úrovně veřejné správy s EU. Posílíme naše zastoupení v EU včetně podpory pro města, regiony, profesní organizace a občanskou společnost při působení směrem k EU. Podpoříme vazby s Čechy napříč evropskými institucemi. 
• O problémech EU budeme informovat věcně a vyváženě. Stejně budeme postupovat i v případě, že schválená úprava podle nás nebude vhodná.
• Posílíme vliv Česka v Evropě tím, že se nebudeme omezovat jen na spolupráci se spojenci z V4. Budeme na jednotlivých tématech aktivně spolupracovat se všemi ideově spřízněnými vládami.  
• Budeme podporovat jednotný vnitřní trh včetně plánu kroků pro přiblížení se euru, vytváření nových pracovních příležitostí, financování mobility pro studenty, volného cestování po Evropě a Zelené dohody pro Evropu (zejména jejího využití pro revitalizaci uhelných regionů).

Bude to kontinuální proces, jednotlivá opatření lze realizovat nezávisle na sobě.

• Piráti navrhli a prosadili usnesení Sněmovny k Plánu oživení EU. Vyzvali premiéra k jeho podpoře, vládu k efektivnímu zacílení investic a Komisi k důkladnější kontrole čerpání fondů.^[17]
• Přispěli jsme k usnesení Evropského parlamentu o „znovuotevření vyšetřování proti předsedovi vlády České republiky ohledně zneužívání fondů EU a možného střetu zájmů“, přijatého v červnu 2020.^[2]
• Výbor pro evropské záležitosti zaujal na náš návrh odůvodněné stanovisko (žlutou kartu) vůči návrhu nařízení, které by omezilo svobodu internetu.^[16]
• Podpořili jsme Zelenou dohodu pro Evropu coby jedinečnou příležitost pro českou ekonomiku.^[18]
• Evropský parlament schválil návrhy evropských Pirátů týkající se otevřeného softwaru. Nově bude preferovaným řešením a jednotlivé instituce budou v každoročních výkazech hospodaření vykazovat, že takové řešení zvažovaly.^[19]
• Hájíme soukromí na internetu a šifrování online komunikací na internetu.^[20]
• Prosadili jsme usnesení, aby vláda vybírala české zástupce v Evropském hospodářském a sociálním výboru transparentně a férově.^[22]
• Evropský parlament výraznou většinou schválil naši zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, která upozorňuje na dopady odlesňování jak v EU, tak ve světě, a navrhuje opatření, která jej mají výrazně omezit.^[23]
• Dlouhodobě se také zabýváme tématem plastového odpadu a omezením jeho škodlivého vlivu na životní prostředí.^{[24, 25]}
• Hlasitě jsme upozorňovali na riziko, které pro čerpání evropských peněz představuje střet zájmů premiéra Andreje Babiše.^{[26, 27]}
• Evropský výbor regionů jednomyslně schválil náš návrh stanoviska požadující posilování tzv. územní dimenze politiky soudržnosti EU s důrazem na využití komunitně vedeného místního rozvoje (CLLD).^{[29, 30]}
• Sněmovna na náš návrh podpořila běloruské občany a odsoudila represe ze strany Lukašenkova režimu.^[21]

Naše svoboda a způsob života nejsou samozřejmostí. Musíme je bránit. Naštěstí na to nejsme sami. Členství v EU a NATO znamená, že jsme součástí Západu – ekonomicky, politicky a vojensky nejmocnějšího uskupení. Pokud nebudeme přispívat rovným dílem^[15], můžeme o toto postavení přijít.

Bezpečnostní situace ve světě se za poslední dekádu znatelně zhoršila.^[1] Kromě obrany před aktéry, kteří k nám mají otevřeně nepřátelské postoje, jako jsou Rusko^[2] a Čína^[3], musí Česko ve spolupráci s dalšími zeměmi a institucemi EU racionálně řešit problém migrace.^[4] To kromě jiného vyžaduje, abychom se angažovali politicky, diplomaticky, ekonomicky a vojensky i za hranicemi Evropy, například v Africe a na Blízkém východě. Terorismus i nadále představuje hrozbu^{[5, 6, 7]} a k jeho potlačení je spolupráce v EU a NATO nezbytná. 

Naše svoboda, bezpečnost a způsob života nejsou samozřejmostí. Za ochranu těchto hodnot nese zodpovědnost nejen stát, ale i jeho občané. Naštěstí na to nejsme sami. Členství v EU a NATO znamená, že jsme součástí Západu – ekonomicky^[8], politicky^[9] a vojensky^[10] nejmocnějšího uskupení na světě. 

Přínosy z členství v těchto organizacích nejsou automatické a musíme se o ně přičinit. Zejména při pohledu do naší minulosti je členství v EU a NATO to nejlepší, čeho naše země mohla v bezpečnostní oblasti dosáhnout. 

EU a NATO nám nabízejí velké příležitosti. Evropa sice vynakládá velké prostředky na obranu, ale kvůli nekoordinovanosti a roztříštěnosti je část z nich vynaložena zbytečně.^{[11, 14, 15, 16]} Proto bychom měli usilovat o intenzivnější obrannou spolupráci v EU.

Kromě tradičních hrozeb se musíme umět vypořádat i s těmi novými. Musíme posílit ochranu své kritické infrastruktury před kybernetickými útoky a stranou našeho zájmu nesmějí zůstat ani tzv. hybridní hrozby. Třeba vliv v mediálním prostoru a přístup k informacím hrají čím dál větší roli i ve sféře obrany.^[6] Obranné kapacity by se měly dát dobře využít i při přírodních pohromách nebo krizích typu pandemie covid-19.^[18] Naše obranné složky musí umět pomáhat i přímo obyvatelům Česka.

Česko bude mít moderní a akceschopnou armádu, která dokáže reagovat na tradiční i nové hrozby, včetně těch hybridních a kybernetických. Naše společnost bude odolná a schopná podílet se na obraně státu. V EU a NATO budeme sebevědomý partner přispívající k obraně poctivým dílem. 

Rozpočet, plánování, věda a inovace

• Bez peněz to nejde. Budeme proto pokračovat v postupném navyšování výdajů na obranu s cílem dosáhnout 2 procenta HDP do konce volebního období.^[12] Zavedeme v souladu s naším obecným přístupem k veřejným financím víceletý rozpočtový rámec, který armádní rozpočet stabilizuje a zefektivní.
• Modernizace je příležitostí pro rozvoj české vědy a může posílit ekonomické sektory s vysokou přidanou hodnotou a nastupující technologie (vesmírné technologie, umělá inteligence, biotechnologie). Zasadíme se o naplnění závazku PESCO – dávat 2 procenta obranných výdajů na vědu a výzkum, tj. zhruba o 1 miliardu korun navíc.^[13] Vyšleme na oběžnou dráhu českou družici.
• Budeme klást důraz na zapojení domácího průmyslu, aby se výdaje na obranu vracely zpět do ekonomiky.

Na obranu nejsme sami

• Podpoříme prohloubení obranné spolupráce v EU, včetně vytváření společných jednotek a efektivnějšího propojení obranného průmyslu, výzkumu a vývoje. Evropa musí být schopna ubránit své hranice.
• NATO nám přináší unikátní bezpečnostní záruky. Ke kolektivní bezpečnosti přispějeme poctivým dílem – vedle závazku k výdajům na obranu se budeme účastnit spojeneckých misí a aktivně se zapojíme do dění v NATO tak, aby byl v Alianci slyšet evropský hlas.
• Podpoříme společné vojenské mise demokratických států a vojenskou přítomnost v pobaltských státech. 

Společenská odolnost

• Zasadíme se o posílení společenské odolnosti – včetně Aktivních záloh a spolupráce se školami. 
• Pomoc armády při krizových situacích je nenahraditelná. Podpoříme její zapojení do civilní ochrany. 
• Zajistíme důslednou občanskou kontrolu bezpečnostních složek, i ve vztahu k soukromí a kybernetické bezpečnosti.
• Ohlídáme, aby firmy z nedemokratických států nezískaly přístup ke klíčové́ infrastruktuře.

4 roky na splnění 2 procentního podílu HDP na financování obrany.

• Podpořili jsme mandát pro zahraniční mise v letech 2018–2020. Všechny navrhované zahraniční mise jsou mírového charakteru a nejsou bojové. Více zde. 
• Podařilo se nám prosadit, aby Vojenské zpravodajství nemohlo sledovat online komunikaci. Více zde.
• V Poslanecké sněmovně od roku 2020 zasedá Komise pro hybridní hrozby, jejímž úkolem je vyhodnocovat systémová rizika a slabá místa v obranyschopnosti České republiky. Členem komise je i poslanec Jan Lipavský, místopředseda výboru pro obranu, který zároveň vznik této komise inicioval. Více zde.
• Sněmovna minulý rok podpořila 13 pirátských návrhů na státní vyznamenání, mezi nominovanými byli například generálmajor Josef Balabán, legionář a československý voják, ale i generálmajor in memoriam Josef Vladimír Mašín st., legionář, československý voják, příslušník protinacistické odbojové organizace Obrana národa a jejího zpravodajsko-sabotážní skupiny známé jako Tři králové. Více zde.
• Uspořádali jsme výstavu „In memoriam“, která připomíná osudy padlých příslušníků Armády České republiky, kteří působili na zahraničních misích. 
• Kritizovali jsme vládní návrh zákona, který požadoval, aby v případě neakceschopnosti parlamentu přešlo krizové rozhodování zcela na vládu. V případě nefunkčnosti vlády by měl potom rozhodovat premiér. Důsledkem navrhovaného kroku by bylo vyhlašování stavu ohrožení státu nebo válečného stavu samotnou vládou nebo premiérem, aniž by tento vyžadoval potvrzení parlamentem v pevném časovém limitu. Více zde.
• V Karlovarském kraji jsme rozšířili ve spolupráci s Armádou ČR provozní dobu testovacího místa na přítomnost covid-19 v areálu Nemocnice Cheb. Obdobně mohl díky pomoci Armády ČR pokračovat provoz mobilního testovacího zařízení pro přeshraniční pracovníky na hranicích s Německem v obci Pomezí. Více zde a zde.

Přeshraniční spolupráce není v České republice dostatečně podporována. Potenciál těchto regionů je trvale podceňován především ve vytváření vhodných právních a administrativních podmínek, podpory euroregionů a jejich financování.^[1] Regiony tak přicházejí až o 2 procenta HDP.^[2]

Značná část občanů ČR (přes 4,2 milionu) žije a pracuje v příhraničních regionech , tedy do 25 km od hranic. Státní hranice mají přímý i nepřímý dopad na jejich život. Lidé se zde často potýkají se zvláštními výzvami, ať už jde o hledání zaměstnání, přístup ke zdravotní péči, kvalitnímu vzdělání a dalším veřejným službám nebo o každodenní dojíždění a překonávání administrativních problémů. V jejich každodenním životě se často projevují rozdílná centrálně přijímaná opatření vlád z obou stran hranic, která nezohledňují jejich vzájemný dopad. A to nejen při pandemické krizi. Kdyby se podařilo odstranit pouhých 20 procent stávajících překážek, zvýšilo by se HDP příhraničních regionů o celá dvě procenta.^[2]

Nejúčinnějším nástrojem pro překonání bariérového efektu a dělícího účinku hranic i pro posílení územní soudržnosti těchto regionů je prokazatelně přeshraniční spolupráce.

Pro její rozvoj jsou zásadní tři předpoklady.

V první řadě je nezbytné zajistit právní rámec, který by umožnil jednotlivým aktérům na regionální a místní úrovni snadné zapojení do přeshraniční spolupráce.

Dále je potřeba vytvářet platformu pro dlouhodobou a soustavnou spolupráci jednotlivých aktérů na obou stranách hranic. K tomuto slouží obzvláště důležitý nástroj, kterým je tvorba přeshraničních struktur, tzv. přeshraničních euroregionů.

V neposlední řadě je třeba zajistit financování. Přeshraniční spolupráce tvoří zvláštní kapitolu na pomezí místního rozvoje a mezinárodní politiky, a proto bývá při plánování rozpočtů opomíjena.

Díky přeshraniční spolupráci a cílené podpoře regionálního rozvoje z národních a evropských zdrojů se zlepšuje život občanů v pohraničí. Stát právně a finančně podporuje činnost přeshraničních struktur a zapojení obcí, krajů a dalších institucí a občanské společnosti.

• Prosadíme lepší podmínky pro pendlery a obyvatele pohraničí, které umožní např. snadnější překračování hranic i v době jejich částečného uzavření nebo poradenství ohledně pravidel pro sociální, důchodové a zdravotní pojištění, uznávání kvalifikací, kariérní poradenství atd. V EU, případně ve vztazích se sousedními státy, prosadíme stanovení minimálního rozsahu spolupráce, která by měla být zachována i v době krize.
  
• V oblastech s horší dostupností zdravotní péče umožníme obyvatelům příhraničí využívat nemocnice na obou stranách hranice. Umožníme zdravotnickým záchranným službám zasahovat za hranicí na principu vzájemnosti. Vytvoříme podmínky pro dopravní spoje a krizové řízení (např. při povodních). Umožníme dětem studovat za hranicí.
  
• Podpoříme Asociaci euroregionů ČR. Na ministerstvech vzniknou kontaktní místa, na která se budou příhraniční obce, kraje a euroregiony obracet. Zajistíme podporu přenosu příkladů dobré praxe ze zahraničí a nové přístupy.
  
• Zrychlíme dojednávání mezivládních dohod. Využijeme i stávající mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci.
  
• Plně využijeme evropské programy na podporu spolupráce (Interreg) a zlepšíme jejich dostupnost. Do jejich správy v co nejvyšší míře zapojíme příhraniční obce, kraje a euroregiony. Obnovíme pětiprocentní spoluúčast státního rozpočtu pro realizované projekty a omezíme s nimi spojenou byrokracii. Zjednodušíme kontroly, které zaměříme především na výsledky, a prosadíme jednoduché vyúčtování.
  
  
• Podpoříme Fondy malých projektů spravované euroregiony a tím i spolupráci školek, škol, obcí, hasičů, spolků a dalších neziskových organizací. Podpoříme vyšší dotace ze strany státu a zálohové financování.
  
• Podpoříme další fungování Česko-německého fondu budoucnosti pro přeshraniční spolupráci a vytvoříme podobné nástroje na dalších hranicích.

Legislativa upravující využívání stávajících fondů, veřejné rozpočty a další zákony by měly být upraveny do 18 měsíců. Vznik kontaktních míst očekáváme do konce roku 2023.

• Přiměli jsme vládu, aby umožnila převoz českých pacientů z přetížené chebské nemocnice do Německa.^[3]
• Prosadili jsme, aby premiér Babiš podpořil plán obnovy EU.^[4]
• Na evropské úrovni jsme zakotvili podporu people-to-people projektů v programech přeshraniční spolupráce (Interreg).^[5]
• V Evropském výboru regionů jsme prosadili posílení přeshraničních veřejných služeb.^[6]
• Restartujeme přeshraniční spolupráci po pandemii.^[7]
• Stovky našich starostů rozvíjejí přeshraniční spolupráci se svými sousedy prostřednictvím projektů i bez nich. Více zde a zde.
• Naši starostové a hejtmani prostřednictvím euroregionů posilují přeshraniční spolupráci především s pomocí fondů malých projektů. Evropské fondy jsou tak dostupnější i menším žadatelům a neziskovému sektoru. Více zde a zde.

Veřejné finance v Česku jsou nyní dlouhodobě neudržitelné.^[1] Řízení výdajů postrádá vizi a měřitelné cíle. Finanční prostředky jsou alokovány setrvačností a nepředvídatelnost investic zdražuje výstavbu. Plnění cílů není zpětně vyhodnocováno, což vede k rozsáhlému plýtvání.

Aktuální zadlužení je cca 38 procent HDP a ke konci roku 2021 budeme na cca 45 procentech. Čeká nás fáze obnovy ekonomiky po covidové krizi a konsolidace veřejných financí.

Rostoucí zadlužení vede k růstu úroků státních dluhopisů. Při zadlužení na úrovni 50 procent HDP bude zvýšení úrokové míry o každý 1 procentní bod znamenat každoroční zbytečné navýšení výdajů rozpočtu o 30 miliard korun.

Veřejné finance jsou především kvůli stárnutí populace dlouhodobě neudržitelné. Česká republika si současný rozsah plýtvání nemůže dlouhodobě dovolit.^{[1, 13]} Odhad strukturálního deficitu v roce 2021 je cca 6 procent HDP. Maastrichtská kritéria pro vstup do eurozóny vyžadují deficit do 3 procent HDP.

Bez dlouhodobě udržitelných veřejných financí nebude možné zajistit současné standardy veřejných služeb, například zdravotní péče a penze, již pro dnešní generaci padesátníků.

Tempo investic kolísá mezi 4–10 procenty státního rozpočtu.^[12] Pokud chceme modernizovat stát a vytvářet v budoucnu větší bohatství, potřebujeme na to zajistit kvalitní infrastrukturu.

Podstatná je nejen výše investic, ale především jejich přínos a využití. Současné veřejné finance pracují na „setrvačník“. Vychází se z výdajů minulých období a k nim se přičtou, či odečtou výdaje nové, aniž by stát vyhodnotil, jakým způsobem byly výdaje minulých období vynaloženy a jestli bylo dosaženo stanovených cílů.^[2]

Plnění cílů není definováno měřitelným způsobem, a proto ho lze vyhodnotit jen velmi obtížně. U řady významných investic státu chybí analýza nákladů a přínosů zpracovaná před jejich schválením. Existující indikátory ve vládních dokumentech se obvykle nesoustředí na hlavní problémy, vyhodnocují se s několikaletým zpožděním^[3] a nejsou provázané s financemi, což je u strategie dobrou praxí.^[4]

Veřejnými financemi stát neplýtvá, dává na investice nejméně 10 procent rozpočtu, výdaje pečlivě plánuje a vyhodnocuje jejich efektivitu. Občané na internetu uvidí, jak stát hospodaří. V roce 2025 bude ČR plnit Maastrichtská kritéria, tedy deficit pod 3 procenty HDP.

Rozpočtové priority

• Připravíme podpůrný fiskální balíček pro postcovidový restart. 
• Chceme, aby investice tvořily nejméně 10 procent výdajů státního rozpočtu. Investice budeme plánovat na více než jedno volební období.
• Zajistíme dlouhodobě 5 procent HDP na vzdělávání financovaných ze státního rozpočtu.
• Garantujeme prostředky na zákonnou valorizaci důchodů a financování sociálních služeb.
• Budeme usilovat o navýšení prostředků na výzkum a vývoj na úroveň průměru zemí OECD.
• Zajistíme spravedlivé financování místních a krajských samospráv úpravou rozpočtového určení daní s důrazem na zajištění financování oprav silnic. 
• Zabezpečíme předvídatelné financování armády s cílem naplňovat závazky vůči NATO.
• Cílíme na 1 procento státního rozpočtu na kulturu.
• Zvýšíme vládní rozpočtovou rezervu pro lepší připravenost státu na krizové situace.
• Prioritní investice nebudeme škrtat jen proto, že letos ekonomika neroste.

Udržitelnost veřejných financí

• Deficit státního rozpočtu snížíme do roku 2025 pod 3 procenta HDP, aby ČR plnila Maastrichtská kritéria.
• Udržitelnost veřejných financí zajistíme skrze rychlejší růst ekonomiky, úspory a zvýšení efektivity na straně státu, zlepšení zapojení lidí na legální trh práce, osekání daňových výjimek, zlepšení výběru daní a další zdroje díky opatřením v bodě Férovější daně. 
• Zavedeme systém zpětné kontroly a hodnocení efektivity vynaložených výdajů. Výdaje, které neprokázaly dostatečnou přidanou hodnotu, budeme redukovat. Budeme využívat podklady od NKÚ. 
• Posílíme analytické schopnosti státního aparátu s cílem lépe plánovat, měřit a vyhodnocovat veřejné výdaje.
• Podpoříme systém víceletého financování, např. v sociálních službách.
• Valorizace platů ve státním sektoru bude odpovídat výkonu ekonomiky.

• Představili jsme doprovodné usnesení předložené Mikulášem Ferjenčíkem k tisku 120 – Vládní návrh novely zákona o důchodovém pojištění, které deklarovalo dlouhodobou neudržitelnost veřejných financí.^[5]
• Předložili jsme pozměňovací návrhy ve věci transparentního a včasného předkládání dokumentace ke sněmovnímu tisku 567 – Vládní návrh novely zákona o rozpočtových pravidlech.^[6]
• Vyjádřili jsme ostrý nesouhlas s daňovým balíčkem v roce 2020 a předložili pozměňovací návrh s cílem racionalizovat navrhované změny ze strany premiéra Andreje Babiše.^{[6, 7]}
• Představili jsme pozměňovací návrhy k vládním návrhům státního rozpočtu, které se snažily najít ve státním rozpočtu rozumné úspory výdajů v roce 2018, 2019 a 2020.^{[8, 9, 10]}

Daňový systém trpí vysokým zdaněním nízkopříjmových pracujících a nízkým zdaněním aktivit s negativním dopadem na společnost. Po schválení posledního snížení daní současné příjmy státu neumožňují dlouhodobě udržitelné financování veřejných služeb ani ve stávajícím rozsahu.^{[1, 2, 3]}

Veřejné služby, které stát svým obyvatelům poskytuje, jsou hrazeny z veřejných příjmů. V Česku především ze zdanění práce. Pokud veřejné příjmy klesnou pod udržitelnou míru a kvalita poskytovaných služeb má být zachována, je bohužel jedinou cestou, jak služby udržet, zadlužování se.  Tím však řešení problému pouze odsouváme a zatěžujeme další generace.

Daňový mix byl již před schválením daňového balíčku (ST 910) neudržitelný, a to především proto, že příjmy České republiky byly extrémně závislé na zdanění práce.^[1] Vláda Andreje Babiše skrze daňový balíček veřejné příjmy dále snížila, a to tak, že  výrazně oslabila solidaritu lidí finančně nezasažených pandemií s těmi, kteří potřebují pomoc a kompenzace.^[2] Zároveň také nepředstavila žádná protiopatření, která by příjmy veřejných rozpočtů stabilizovala. 

V české společnosti jsou statisíce lidí, kterým se dnes (přinejmenším legálně) nevyplatí pracovat. Respektive jim z výplaty zbyde relativně málo peněz. Jde například o lidi v exekucích, ženy či muže na rodičovské nebo s malými dětmi a důchodce, kteří mají zájem si ještě přivydělat. Kromě opatření v sociální oblasti (flexibilních pracovních úvazků či změny nastavení dávek u lidí v exekuci) by zde pomohlo odstranění demotivujících překážek. Například když si rodič v domácnosti přivydělá, aby rodina nepřišla o celou slevu na manželku/manžela, nebo aby pracující senioři nemuseli platit sociální odvody v plné výši.

Majetkové daně, včetně daní z komerčních nemovitostí, mají velmi nízký podíl na českém daňovém mixu. Stejně tak ekologické daně, včetně spotřebních daní, které neplní svůj účel.^[3]

Současný model zdanění fyzických osob brání rozvoji zaměstnanosti skrze širší používání flexibilnějších úvazků.

Odstranit bariéry v daňovém systému, které brání účasti na trhu práce. Zajistit nízké zdanění práce i do budoucna. Trvale odstranit daňové výjimky, zjednodušit celý systém a najít zdroje, které umožní financovat školství, zdravotnictví, důchody a další veřejné služby. 

Nízké a přehledné přímé daně

• Slevu na poplatníka budeme pravidelně valorizovat podle růstu inflace.
• Navrhneme reformu daně z příjmů fyzických osob s cílem zlepšit podmínky zdanění zkrácených úvazků a dohod mimo pracovní poměr. Lépe zohledníme zkrácené úvazky v systému sociálních odvodů, slev^[11] a daňových bonusů, čímž podpoříme rodiče, pečující osoby i pracující seniory.
• Podpoříme jen takové změny přímých daní, které většině občanů žijících ve vlastním v porovnání s dneškem nepřihorší.
• Zohledníme reinvestice ve zdanění právnických osob. To podpoří rozvoj začínajících firem, startupy nebo investice do výzkumu v Česku.
• Zadáme analýzu ke sladění daní a pojistného s cílem zjednodušit daňový systém a zabránit obcházení daňových povinností.^[12]

Řešení výpadku příjmů

• Uvědomujeme si nutnost hledat významné nové zdroje příjmů, abychom zmírnili dopady daňových změn provedených v roce 2020 na státní rozpočet a snížili tempo zadlužování. 
• Zpřehledníme zdanění příjmů především odstraněním nesystémových výjimek. Není například dlouhodobě udržitelné, aby významná část kapitálových příjmů byla zdaněna sazbou 0 procent.
• Získáme přinejmenším miliardy korun díky adekvátnímu zdanění digitálních gigantů, většímu důrazu na ekologické prvky zdanění, zdanění prodeje konopí a negativních externalit.
• Obce, kraje i stát získají díky zdanění těžby více peněz z dobývání nerostných surovin na svém území. Pamatovat budeme i na přilehlé obce.
• Postupně zvýšíme zdanění komerčních nemovitostí.
• Na půdě Evropské rady se zasadíme o transparentní vykazování zisků podle země původu, které ztíží nelegální daňovou optimalizaci na úkor českých občanů.
• Zaměříme se na důslednou kontrolu vnitropodnikových  plateb (transfer pricing)  a nelegálních praktik v daňové optimalizaci tak, aby byla férová část zisků zdaněna v Česku.

Většinu změn je nutné začít zavádět téměř okamžitě, aby v platnost a v účinnost vstoupily k 1. 1. 2023.

• Prosadili jsme  zvýšení slevy na poplatníka a tím jsme pomohli efektivně snížit zdanění práce zvláště u nízkopříjmových jednotlivců.^{[4, 5]}
• Představili jsme teze daňové reformy na konferenci PiratECON v Pardubicích  (PiratECON 29. 2. 2020).^[6]
• Navrhli jsme alternativní řešení snížení zdanění práce fyzických osob, které by bylo vhodnější pro nízkopříjmové obyvatele.^[4]
• Zabránili jsme stamiliardovým ztrátám veřejných rozpočtů úpravou nástroje, kterým se vrací zaplacené daně, pokud jsou daňové subjekty ve ztrátě. Vláda navrhovala tento nástroj jako neomezený a hrozilo jeho zneužití. Omezili jsme jej na 30 milionů korun na subjekt.^[7]
• Navrhli jsme vyšší zdanění komerčních nemovitostí.^[8]
• Navrhli jsme zvýšení poplatků za těžbu.^[9]
• Sněmovna schválila náš návrh na vyšší flexibilitu v určování koeficientu obcí u daně z nemovitých věcí.^{[5, 10]}

Daně a odvody vybírá až devět různých institucí, každá s jiným formulářem. Poplatníci tak ročně stráví 230 hodin plněním svých povinností. To je čtyřikrát více než v Estonsku a o 50 procent více, než činí evropský průměr.^[1] Správa daní nás ročně stojí více než 10 miliard korun.^[2]

Administrativa spojená se správou daní je složitým a náročným procesem.  Podle mezinárodních srovnání je správa daní pro adresáty v Česku jednou z nejnáročnějších v evropském měřítku. V České republice totiž daně a povinná pojistná vybírá jak Finanční správa, tak správa sociálního zabezpečení a dalších sedm samostatných zdravotních pojišťoven. Přičemž každá z institucí využívá vlastní formuláře a vlastní postupy pro správu a kontrolu povinností.^[1]

Nejvyšší kontrolní úřad ve svých kontrolních závěrech uvádí, jak složitou práci a jakým podílem z pracovní doby jsou berní úředníci zatěžováni rutinními operacemi.^[2]

Podnikatelé i fyzické osoby jsou zatíženi administrativními povinnostmi, které musí plnit často na papírových formulářích. Naprosto brutálním způsobem to demonstruje registrační a jiná povinnost zaměstnavatelů. Existence 7 zdravotních pojišťoven znamená, že podnikatelé komunikují celkem až s 9 subjekty. 

Systém elektronické správy daní (tzv. EPO2) je zastaralý a nekomunikuje s ostatními.^[2]

V rámci sněmovního tisku 580, resp. tisku 841 byl umožněn rozvoj elektronické správy daní.^[9] Na základě této legislativy byl vytvořen projekt MOJE daně. Finanční správa jej v následujících měsících finalizuje, systém však bude fungovat bez sloučení povinných pojistných na jednom místě.

Byl schválen zákon o paušální dani, který vybraným živnostníkům umožňuje odvést daně a pojistná pouze jednou platbou na jedno místo a tím splnit všechny administrativní povinnosti.^[10]

Dopady a přínosy EET nebyly vládou dostatečně vyhodnoceny. Nyní se  v této věci čeká na rozhodnutí ze strany Ústavního soudu. Je nutné rámec EET přehodnotit.

Všechny daně a odvody pojistného budou placeny prostřednictvím portálu MOJE daně. Finanční správa považuje poplatníka za svého klienta. Kontroly se nesoustředí na omyly, ale na podvody.

• Na portálu MOJE daně umožníme spravovat daně a odvody na sociální a zdravotní pojištění na jednom místě.
• Odstraníme duplicitní kontroly podnikatelů skrze sloučení výběru daní a odvodů pod jednu instituci a systém kontrol sdílený pro zúčastněné instituce. 
• Místo „zaklekávání“ podpoříme proklientský přístup Finanční správy vůči občanům. 
• Snížíme pokuty u případů, kdy došlo pouze k administrativnímu pochybení.
• Pro řemeslníky a drobné podnikatele nezavedeme 3. a 4. vlnu EET. O zrušení EET pro podnikatele v 1. a 2. vlně rozhodneme po důkladném zhodnocení jeho přínosů. V případě zachování musí EET přinášet podnikatelům i uživatelské benefity.
• Propojíme portál MOJE daně s katastrem nemovitostí, čímž ušetříme čas pro podání daňového přiznání a následně i pro jeho kontrolu finančním úřadem.
• Nastavíme automatické kontroly, které z velké části nahradí fyzické kontroly pracovníků Finančních úřadů s provazbami na kontrolní hlášení, DPH, DPPO, DPFO atd. Ty usnadní soustředit kontrolu na podezřelé případy.
• U firem nastavíme automatické zveřejňování účetních výkazů na justice.cz, aby nemusely znovu posílat výkazy již jednou zaslané Finanční správě.

Portál MOJE daně byl Finanční správou spuštěn k 28. únoru 2021. Jeho rozvoj ze strany Pirátů a Starostů by měl začít okamžitě, jakmile k tomu bude možnost.

• Analyzovali jsme průběh projektu Jednotné inkasní místo (JIM) mezi roky 2008 a 2016, identifikovali příčiny neúspěchu projektu, zhodnotili efektivitu a hospodárnost vynaložených prostředků a prosadili usnesení zavazující Ministerstvo financí, aby představilo nový systém.^{[3, 5]}
• Při každém projednávání vyvíjeného portálu MOJE daně na plénu Poslanecké sněmovny i ve výborech a podvýborech (především v podvýboru pro eGovernment) požadujeme po předkládajících zástupcích Ministerstva financí větší spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem práce a sociálních věcí, aby výsledný portál plnil z pohledu občana cíle dříve plánovaného jednotného inkasního místa.
• Aktivně jsme se podíleli na přípravě a schválení kompromisního návrhu novely zákona MOJE daně (ST 841). Prosadili jsme do něj i náš návrh na prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání elektronicky o měsíc, jako pozitivní motivaci pro využívání elektronické komunikace s veřejnou správou. 
• Na grémiu Sněmovny jsme prosadili, aby se návrh MOJE daně projednal urychleně. 
• Při jednání o změně rozpočtu v roce 2020 jsme neúspěšně navrhli ministryni financí Aleně Schillerové, aby Ministerstvo financí zpracovalo analýzu možností zavedení jednotného inkasního místa. Navrhli jsme odpovídající doprovodné usnesení, které bohužel neprošlo.^[7]
• V rámci projednávání paušální daně jsme přivítali a spolupracovali na sjednocení výběru odvodů a daně u Finanční správy. 

Podnikatelé uvádějí byrokratickou zátěž jako jednu z nejotravnějších překážek své práce. Místo vytváření hodnoty pro zákazníky tráví malá firma průměrně 223 hodin ročně papíry, razítky, výkazy a kontrolami.^[1]

ČR je podle Světové banky z hlediska míry regulací, které mají dopad zejména na malé a střední podniky, celkově na 41. místě mezi 190 posuzovanými zeměmi. Jsme nejen za Německem a Rakouskem, ale i za Litvou, Lotyšskem a Polskem.^[2] Navíc se v klíčových parametrech, jako je obtížnost získání stavebního povolení nebo zakládání firem, nezlepšujeme. Přebujelá byrokracie disproporčně dusí hlavně malé firmy.

Často ani nevíme, jak moc neefektivní naše státní správa je, protože aktivity ministerstev řádně nevyhodnocujeme.^[7] Zkostnatělost a neefektivita státní správy se pak přenášejí na podnikatele v podobě vysoké administrativní zátěže.^{[11, 12]}

Chceme, aby byly firmy úspěšné a inovovaly. K tomu přispějeme odstraněním překážek v podnikání spíše než dotacemi a daňovými výjimkami. Stát se k podnikateli musí chovat jako ke klientovi. Pokud po něm něco požaduje, musí nastavit celý systém tak, aby podnikatel mohl podmínky snadno splnit a aby o nich dostatečně dopředu věděl.

Do státní správy chceme vnést i novou energii. Při řešení problémů často ignorujeme fakt, že méně je někdy více.^[8] Zjednodušení celého systému je smysluplnější než další regulace. Přesto se do něj státu příliš nechce.

Příkladem správného směru je služba Hospodářské komory Právní elektronický systém.^[9] Podnikatelé by ale za takový servis neměli platit. Informace o povinnostech, které stát po podnikatelích vyžaduje, musí být snadno dostupné, jasné a bezplatné. Je to základní veřejná služba.

Příkladem chytré změny jsou i jednodušší formuláře^[3] nebo zohlednění poznatků o chování lidí, tzv. behaviorální přístup. Například ve Velké Británii finanční správa v roce 2012 vložila do upomínky zaplacení daní větu, že 90 procent poplatníků už daně zaplatilo a daný člověk je jeden z mála, který tak ještě neučinil. Díky tomu se vybralo v přepočtu o 140 milionů korun navíc.^[5]

Osekáme podnikatelům byrokracii aspoň o čtvrtinu. Každý formulář či text bude mít jasný a funkční design. Uděláme pořádek v právních předpisech. Postupně zjednodušíme klíčové procesy včetně placení daní a pojistného, kontrol, hlídání lhůt úřadů a digitální služby.

Zeštíhlení státu

• Zřídíme akční jednotku Antibyro v gesci premiéra, která bude koordinovat resorty za účelem snížení byrokracie o 25 procent za 6 let, což se podařilo v Rakousku.^[4]
• Antibyro spolu s příslušným resortem prověří, že je stávající administrativní zátěž opodstatněná.
• Jakákoliv nová zátěž bude zavedena jen po souhlasu Antibyra. To ověří přínosy a náklady včetně nákladů pro občany a podnikatele a digitální přívětivost.
• Pokud má být zavedena nová povinnost malým a středním podnikům, musí resort nejprve obdobnou zátěž odstranit.^[10]
• Pokrok vlády v odstraňování byrokracie a rozsah zátěže budou stejně jako v Německu pod nezávislým dohledem.^[4] Každý předpis bude dle mezinárodních standardů po určité době přezkoumán.^[13]
• Antibyro zajistí, že stát lidem posílá jen texty, u kterých byla ověřena jejich srozumitelnost a účinnost.^{[3, 5]}
• Dáme lidem a podnikům nástroje na plnění norem, např. software, smluvní vzory či technické normy, preferovaně se svobodnou licencí.
• Stanovíme u každého předpisu instituci odpovědnou za jeho provádění, náklady a zjednodušení.
• Posílíme Legislativní radu vlády, analytické kapacity státu a proces RIA a také konzultace nových zákonů s byznysem a občany.
• Vydáme svod platného práva^{[6, 11]}, sjednotíme jeho pojmosloví a vybrané úseky algoritmizujeme.

Konkrétní zjednodušení, která zavedeme:

• Umožníme založit firmu za jeden den online.
• Sjednotíme výběr daní a pojistného.
• Rozšíříme katalog digitálních služeb pro občany. Prosadíme do praxe zákaz opakovaného vyžadování údajů občanů.
• Zdigitalizujeme stavební řízení a snížíme počet potřebných razítek.
• Zautomatizujeme zakládání účetních výkazů do sbírky listin.
• Zavedeme automatické hlídání lhůt a nápravu při průtazích ve všech řízeních. Zrychlíme řízení díky elektronickému spisu.
• Se zaměstnavatelem bude za každého zaměstnance komunikovat jen jeden exekutor.
• Zavedeme pojistky proti excesivním kontrolám a jednoznačně určíme hlavní instituci pro kontrolu daného typu subjektu.
• Odstraníme byrokracii spojenou s částečnými úvazky.

Zavedeme spravedlivou paušální náhradu části škod, které občanům a firmám vznikly kvůli vládním opatřením proti koronaviru.

• Navrhli jsme možnost založit firmu za jeden den, což značně usnadní začátky podnikání.
• Společně s dalšími stranami jsme schválili digitální ústavu, která do 5 let od svého přijetí garantuje občanům možnost komunikovat s úřady výhradně elektronicky.
• Předložili jsme novelu exekučního řádu, která by zaměstnavatelům zjednodušila komunikaci s exekutory.
• Prosadili jsme digitální technické mapy zjednodušující stavební řízení a zefektivňující procesy veřejné správy.
• Prodloužili jsme lhůtu pro podání elektronického daňového přiznání, které zjednodušuje komunikaci s úřady.
• Prosadili jsme zjednodušení formuláře pro zvláštní režim EET.
• Prosadili jsme dostupnost údajů ze Sbírky zákonů ve strojově čitelném formátu. Podpořili jsme vyhotovení přehledu povinností a zavedení dvou dnů v roce, kdy nabývají účinnosti novely.
• Navrhli jsme Ministerstvu financí nahradit povinnost zakládat účetní výkazy do obchodního rejstříku automatickým překlopením z daňových formulářů.
• Prosadili jsme volnou dostupnost technických norem pomocí tzv. sponzorovaného přístupu.
• Uspořádali jsme seminář k hodnocení dopadů regulace a kritizovali jsme vysoký počet výjimek udělený předsedkyní Legislativní rady vlády.

Při nakládání s veřejnými financemi dochází k plýtvání, v řadě případů i k jejich zneužívání. Současná pravidla a kontrolní mechanismy jsou nedostatečné. Chybí vyvození adresné odpovědnosti za chyby a uplatnění postihu konkrétních osob. Jde o stovky miliard utracených neúčelně.^[26]

Současné legislativní prostředí nevynucuje a nezajišťuje dostatečně přehledné a kontrolovatelné nakládání s veřejnými financemi. Umožňuje tak nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky bez možnosti účinně předcházet a postihovat takové jednání.

Hospodaření ve společnostech s majetkovou účastí státu („státní podniky“) čelí špatné pověsti. Způsobuje to mimo jiné celá řada závažných kauz – např. podezřelé mnoha miliardové investice ČEZu v Bulharsku^[24], či pochybný prodej a následný pronájem 500 vagónů ČD Cargo.^[23]

Výběrová řízení do řídících orgánů státních podniků nezřídka provázely značné pochybnosti. Typickým rysem nekvalitních výběrových řízení je jejich časté opakování. Např. od září 2018 do konce roku 2020 se vystřídaly 4 osoby na pozici generálního ředitele Českých drah.^[19] Dle komentátora se specializací v dopravě Jana Sůry bylo výběrové řízení na generálního ředitele ČD v roce 2019 zcela zmanipulované.^[20]

Zřízení Výboru pro nominace nevedlo k profesionalizaci a odpolitizování dozorčích rad u státních podniků.^{[16, 17]} V roce 2020 až do konce března 2021 posuzoval výbor celkově 49 nominací a nenastal ani jeden případ, kdy by doporučil vyslovit nesouhlas s nominací.^[18]

Je třeba nastavit transparentní pravidla pro dohled nad majetkovými účastmi státu a veřejné správy včetně souvisejících personálních záležitostí. Chceme zavést pravidla dobrého vládnutí tak, jak je známe z řady vyspělých zemí a opustit tzv. „českou cestu“ umožňující nehospodárné čerpání veřejných prostředků. Musíme počítat s odporem ze strany některých politiků těžících ze stávajícího stavu a lobbistů hájících zájmy společností využívajících nedostatků legislativy.

V neposlední řadě je nedostatečně řešen střet zájmů politiků a možnost dohledání skutečných majitelů společností, které získávají dotace a veřejné zakázky. 

Naším cílem je zavést systémové reformy, které dlouhé roky fungují ve vyspělých státech. Dobrým příkladem vnitřního kontrolního prostředí je například Nizozemsko, Velká Británie nebo Jihoafrická republika, kde jsou již pravidla pro kontrolní prostředí dlouhá léta implementována.^[4]

Transparentnost

• Zavedeme jednotnou veřejnou evidenci dotací ve veřejném sektoru dle závazku Partnerství pro otevřené vládnutí.^[1]
• Prosadíme pravidla transparentního doložení skutečných majitelů společností, zejména těch, které čerpají dotace a získávají veřejné zakázky.^[2]
• Předložíme jasná a vymahatelná pravidla pro předcházení střetu zájmů politiků a zasadíme se o jejich důslednou vymahatelnost.^[3]
• Přehledně zveřejníme výdaje státu na úroveň faktury, podobně jako je to běžné v účetnictví Pirátů a mnoha měst.^[7] Ministerstva budou mít rozklikávací rozpočet na webu. Připravíme novou právní úpravu účetnictví a výkaznictví státu založenou na mezinárodních standardech IPSAS.^[6]
• Budeme bránit všem snahám o omezení přístupu občanů k informacím, naopak ho rozšíříme na ČEZ a další firmy se státní majoritou. Zveřejníme platy TOP úředníků a zákon o svobodném přístupu k informacím zfunkčníme.

Kontrola 

• Předložíme zákon o řízení a kontrole ve veřejné správě s jasným nastavením odpovědnosti vedení za schvalovací postupy s důrazem na možnou vymahatelnou osobní odpovědnost a smysluplné nastavení interního auditu a výboru pro audit.^[4]
• Posílíme kapacity Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), rozšíříme jeho působnost a zavedeme koordinaci kontrol i opatření proti nadměrné kontrolní zátěži a zneužívání. NKÚ musí mít pravomoc kontrolovat i státní podniky a státem ovládané firmy.^[5] Podpoříme výkonnostní audit veřejných institucí. 
• Naše vláda bude brát vážně zprávy předložené NKÚ.^[5]

Státní firmy

• Zavedeme vlastnickou politiku státu v nominačním zákoně^[13] a nastavíme vyšší laťku a lepší podmínky pro výbor pro nominace.
• V souladu s mezinárodními doporučeními zlepšíme transparentnost, veřejnou i akcionářskou kontrolu v podnicích ovládaných státem včetně pravidel pro obsazování manažerských a kontrolních orgánů.^{[8, 21, 22]}

Zásadní reformy je třeba učinit v průběhu následujícího volebního období. Veškeré aktivity pak v horizontu 6 let. S přípravou reforem je nutné začít bezodkladně, proto už o nich v současnosti diskutujeme a připravujeme jejich teze. 

• Piráti navrhli úpravy zákona o střetu zájmů a oblasti evidence skutečných majitelů, které však vládní koalice odmítla přijmout.^[27]
• V rámci projednávání tisku 567 – změna zákona o rozpočtových pravidlech – jsme podali celou řadu pozměňovacích návrhů.^[11] Snažili jsme se zabránit zrušení přehledného systému pro zveřejňování informací o dotacích včetně informací o neúspěšných žadatelích – systém DotInfo. Dále jsme předložili rozsáhlý pozměňovací návrh č. 5491, kterým by se stanovily závazné termíny na zveřejňování rozpočtové dokumentace. Dalším pozměňovacím návrhem č. 5492 bylo přesné vymezení rozpočtových opatření – tedy rozpočtová opatření nad jednu miliardu by vždy schvaloval Rozpočtový výbor. Tím by se posílila transparentnost státního rozpočtu již během roku.^[11]
• V průběhu projednávání návrhů o státním rozpočtu jsme navrhli doprovodná usnesení k rozvoji monitoru státní pokladny tak, abychom zveřejnili výdaje na úroveň faktur, tedy ideál rozklikávacího rozpočtu.^[12]
• Ve Sněmovně jsme prosadili návrh novely Ústavy, který by rozšířil pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu při kontrole státních institucí, měst a krajů.^[14] Návrh je nyní projednáván na půdě Senátu.^[15]
• Prosadili jsme nominační zákon^[28], který na náš apel, po předložení naší varianty a jednání, předložil premiér Babiš.
• Předložili jsme neúspěšný návrh^[29] na zařazení vlastnické politiky do nominačního zákona.

Naše exportně orientované firmy kvůli kolísajícímu kurzu koruny utrácejí peníze za kurzové zajištění v hodnotě až 0,5 procenta HDP.^[1] Státy v eurozóně i jen v Evropském mechanismu směnných kurzů ERM II mají nižší náklady na obsluhu dluhu.^[8] Hrozí propad reálné hodnoty koruny vůči euru.^[2]

K přijetí eura se ČR zavázala v roce 2004. Zavedení společné evropské měny by pomohlo firmám, zlevnilo zahraniční obchod, umožnilo snadnější porovnání cen a cestování. Euro má i geopolitický přínos – nyní jedná o ekonomice EU napřed eurozóna, až pak jsou „informovány“ další země.

Na Slovensku euro mají od roku 2009 a navzdory počáteční nejistotě si ho 81 procent Slováků pochvaluje^[9] a ke zvýšení cen nedošlo.^[11] I mezi Čechy mírně převažuje názor, že euro ostatním státům pomohlo. Nicméně přes 60 procent ho odmítá – drtivá většina lidí si myslí, že na to není ČR připravena. Podpora výrazně klesla po ekonomické krizi v roce 2009. Současně 75 procent Čechů uvádí, že by si zvyklo.^[10]

Kurzový mechanismus ERM II (Exchange Rate Mechanism) je způsob navázání kurzu měny na euro, aby se kurz pohyboval v rámci tzv. fluktuačního pásma. Zapojení do ERM II po dobu minimálně dvou let a zachování kurzové stability jsou podmínkou přijetí eura. Měna se musí v rámci ERM II pohybovat v užším intervalu, než je standardní fluktuační pásmo ± 15 procent.^[6]

Dluhopisy české vlády v březnu 2021 měly třetí nejvyšší úrok (1,92 procent) ze státních dluhopisů v EU, což výrazně prodražuje obsluhu státního dluhu. Ve většině zemí eurozóny naopak neplatí za státní dluh téměř žádný úrok, například Slovensko ještě něco málo „vydělalo“ (–0,09 procent). I když tak mají některé země eurozóny větší dluhy, mají výrazně nižší náklady na obsluhu dluhu. Výnosy věřitelů jsou nízké i v zemích, které teprve loni vstoupily do ERM II – Bulharsko (0,22 procent) a silně zadlužené Chorvatsko (0,74 procent). V ČR spolu s Maďarskem vzrostly úroky za posledních 12 měsíců nejvíce z celé EU. Vstup do ERM II tak zvýší důvěru investorů a sníží českému státu náklady na obsluhu dluhu.^[8]

Stabilnější kurz koruny vůči euru ušetří desítky miliard korun na obsluze státního dluhu a nákladech spojených s pohybem kurzu. Připravíme Česko na vstup do eurozóny, aby to bylo výhodné. Zahájíme osvětu a veřejnou diskusi s cílem informovaného rozhodnutí po roce 2025. 

• Zajistíme vstup Česka do ERM II, což stabilizuje korunu vůči euru ve fluktuačním pásmu ± 15 procent. Upravíme zákony především z formálního pohledu v Česku tak, aby byla splněna kritéria pro vstup do ERM II (Evropský mechanismus směnných kurzů).
• Na mezinárodních jednáních budeme požadovat dodržování Fiskálního paktu a dalších rozpočtových pravidel členských  států i Evropské unie jako takové, aby se státy EU nezadlužovaly nad rámec svých možností splácení, což by mohlo ohrozit stabilitu členských států a následně i EU.
• Po odmlce znovu jmenujeme Národního koordinátora pro zavedení eura. Zpracujeme aktuální studie ke vstupu do eurozóny a zajistíme veškeré přípravné práce.
• Vláda bude ve spolupráci s Českou národní bankou (ČNB) realizovat osvětu a veřejnou diskusi k euru.
• Budeme dál dohlížet na dodržování tzv. finanční ústavy, abychom udrželi české veřejné finance v dobré kondici. 
• Dáme impuls směrem k ČNB, aby vstup do ERM II a vytvoření stabilního prostředí vnímala jako strategický cíl.
• Exportní ekonomika Česka je už dnes silně provázaná s eurozónou. Řada transakcí – včetně vnitrostátních – již probíhá ve společné evropské měně. Umožníme proto firmám, aby mohly vést účetnictví a daňové evidence v eurech, projeví-li o to zájem.

Jedno volební období pro přípravu a vstup Česka do ERM II.

Samotné přijetí eura bude pravděpodobně možné nejdříve až v dalším volebním období po roce 2025, po splnění maastrichtských kritérií včetně minimálně dvouletého členství v ERM II. Finální krok přijetí by měl být učiněn co nejdříve ve chvíli, kdy budou vyjednané podmínky pro občany České republiky výhodné.^[3]

• Otevřeli jsme debatu o euru, které se jiné strany bojí, protože vysvětlit přínosy občanům není jednoduché a po finanční krizi ani populární. Přitom, pokud čeští občané pochopí smysl přijetí eura v komplexním pojetí a nedají pouze na populistická hesla, budou pravděpodobně společnou měnu podporovat stejně jako většina obyvatel zemí eurozóny.
• Snažili jsme se jednat odpovědně a minimalizovat výjimky v rozpočtové odpovědnosti prosazované vládou, aby nebylo tempo zadlužování tak extrémní, nebyl ohrožen rating Česka a výdaje byly efektivní. Bez odpovědné rozpočtové politiky nelze splnit Maastrichtská kritéria.

Důchodový systém je nesrozumitelný^[1] a dlouhodobě finančně neudržitelný.^[2] Důchodový systém nezohledňuje náročnost povolání.^[3] Minimální důchod je pod hranicí chudoby.^[4] Třetí pilíř není efektivní.^[5] Pracující důchodci nejsou adekvátně oceněni.^[6]

V současnosti jsou pravidla pro výpočet důchodu široké veřejnosti nesrozumitelná.^{[11, 12]} Pracující lidé nemají představu o výši svého budoucího starobního důchodu. 

Stávající důchodový systém je při zachování současné reálné výše důchodů^[10] pouze z prostředků povinného sociálního pojištění dlouhodobě finančně neudržitelný.^{[20, 21]} Hlavním důvodem je předpokládaný demografický vývoj, kdy počet pobíratelů důchodu roste, zatímco počet pracujících, kteří do systému přispívají, klesá. 

Lidé pracující v rizikových nebo náročných profesích nemohou setrvat ve svém zaměstnání alespoň částečně až do dosažení stanoveného důchodového věku a často tato zaměstnání opouštějí před dosažením věku nároku na důchod. Takoví lidé jen obtížně hledají jiné zaměstnání, které by do dosažení důchodového věku vykonávali. 

Výše některých starobních důchodů se pohybuje pod hranicí chudoby.^[22] Existují tak lidé, kteří jsou i přesto, že celý život řádně odváděli příspěvky do důchodového systému, ohrožení příjmovou chudobou.

V rámci tzv. třetího pilíře, ve kterém si mohou lidé dobrovolně spořit na důchod, odvádí střadatelé za správu aktiv v daném fondu vysoké poplatky soukromým společnostem.^[23] Naspořené prostředky si lidé dále při zachování státních příspěvků nemohou před dovršením požadovaného věku jednorázově vybrat a použít na pořízení vlastního bydlení, které je považováno za tzv. čtvrtý důchodový pilíř.^[24]

Lidé, kteří zůstávají v zaměstnání i po dosažení důchodového věku při pobírání důchodu, nebo tzv. „přesluhují“ za to nejsou adekvátně odměněni.^[25] Setrvat v zaměstnání ať už na plný nebo částečný úvazek se tak často nevyplatí. 

Minimální základní důchod bude na důstojné úrovni a indexován. Vznikne státní penzijní fond ke spoření. Základní důchod bude financován zefektivněním daňového systému i chodu státu při zohlednění mezigenerační soudržnosti. Každý bude mít informace o výši svého budoucího důchodu.

• Garantujeme seniorům, že nesnížíme důchody a jejich zákonnou valorizaci.
• Zřídíme vládní Radu pro udržitelné důchody, která bude navrhovat změny vládě napříč resorty.
• Zpřístupníme informace^[17] o předpokládané výši důchodů. Každý občan bude mít možnost zobrazit si aktuální přehled o svých odvedených příspěvcích na sociální zabezpečení, bude vědět, jaký je odhad jeho důchodu a kolik let mu zbývá odpracovat, aby na něj měl  nárok. Na základě těchto informací se bude moci rozhodnout třeba o přesluhování v důchodovém věku či o navýšení svého spoření.^[15]
• Zasadíme se o vyšší odměňování lidí, kteří dobrovolně pracují i v důchodovém věku. Přesluhování či částečná práce i v důchodu se musí vyplatit. Senioři by měli odvádět nižší sociální pojištění.
• Zahájíme diskusi ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví (MZ) o definici tzv. „náročných povolání“. 
• Ve spolupráci s Ministerstvem financí (MF) navrhneme zdroje pro důstojné důchody (viz bod Férovější daně).
• Využijeme již zpracované materiály zřízenými důchodovými komisemi^{[16, 26]} i Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) k tomu, abychom mohli každému, kdo odpracoval potřebná léta, garantovat základní složku důchodu, jejíž výše by měla reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří i finanční možnosti státu. Zásluhová složka pak bude závislá na odvodech do systému.
• Připravíme zřízení státního nebo veřejnoprávního fondu, kde si budou moci lidé dobrovolně spořit nad rámec povinného sociálního pojištění. Současně s tím i zefektivníme spoření ve třetím pilíři snížením poplatků za správu aktiv či úpravou možnosti výběru prostředků na vlastní bydlení. Budeme motivovat k postupnému čerpání prostředků formou dlouhodobé renty.
• Prezenční doktorské studium má podobu pracovní činnosti, proto by se mělo započítávat do celkové doby pojištění v délce maximálně 4 let.

Jedno volební období (4 roky) na základní změny. Poté budeme usilovat o dlouhodobou udržitelnost v rámci silné dlouhodobé shody napříč politickým spektrem.

• Předložili jsme Komisi pro spravedlivé důchody návrh podoby Státního důchodového účtu, který by byl alternativou ke stávajícím soukromým fondům ve třetím pilíři a zefektivnil spoření občanům, kteří preferují investice s minimálním rizikem.
• Prosadili jsme v Komisi pro spravedlivé důchody zlepšení informačních systémů Ministerstva práce a sociálních věcí, aby lidé v produktivním věku byli lépe informováni o svých nárocích.
• Piráti opakovaně podpořili úpravu valorizačního mechanismu, aby poměrově pomohl především seniorům s nízkými důchody.
• Navrhli jsme zvýšit koeficienty výpočtového základu pro pracující důchodce.
• Prosadili jsme sjednocení termínu valorizace důchodů tak, aby lidé s pozdějším termínem výplaty důchodu nepřicházeli o peníze.
• Piráti prosadili ve Sněmovně usnesení vyzývající vládu, aby našla financování sociálního systému, které není tak závislé na zdanění práce.

Za posledních 6 let se ČR propadla o 27 míst v žebříčku svobody médií.^[13] Přispívá k tomu i fakt, že si politici skrytě do rad ČT a ČRo dosazují svoje, často nekompetentní, lidi, a ti vytváří  na vedení médií politické tlaky.^[14] NKÚ nemůže kontrolovat celé hospodaření veřejnoprávních médií.

Nezávislá média veřejné služby jsou nezbytnou součástí demokratické společnosti.^{[3, 6]} Tato média nemají být závislá na aktuální vládnoucí moci. V České republice plní úkol veřejné služby primárně Česká televize a Český rozhlas. Kontrolu veřejnosti nad činností ČT a ČRo vykonávají Rada ČT a Rada ČRo. Kontrola se skládá z dohledu nad naplňováním úkolů veřejné služby, nad jejím hospodařením, řízením a rozvojem. Všechny členy mediálních rad v současné době volí pouze dolní komora Parlamentu. Poslanecká sněmovna navíc může odvolat celou radu.^[2] Současné nastavení nadto umožňuje aktuální vládnoucí většině pomocí 101 poslanců mediální zákony změnit tak, že může dojít k ovládnutí média pro zájmy pouze vládnoucí politické skupiny. 

Kandidáty do rad České televize a Českého rozhlasu v současnosti nominují organizace a sdružení  představující různé společenské proudy. V běžné praxi však bývají členové Rad navrhovaní i organizacemi a sdruženími, které nejsou nijak zvlášť úctyhodné a nevykazují žádnou činnost relevantní pro nominaci. Některé organizace jsou pak zakládány pouze za účelem nominace.^{[15, 16]} Realita je bohužel taková, že politické strany mají vytipované blízké nominanty, a o zvolení do Rady tak nerozhodují kompetence, ale zákulisní dohody stran ve Sněmovně.^[17]

S ohledem na nominální stanovení koncesionářského poplatku také dochází ke snižování reálných příjmů veřejnoprávních médií.^[18] Z pohledu koncesionářů je pro zajištění objektivního a vyváženého vysílání vhodné zajistit maximální možnou nezávislost veřejnoprávních médií na aktuální vládní většině i s politicky nezávislým, trvale udržitelným financováním.

V radách ČT a ČRo usednou skutečně nezávislí odborníci, kteří budou voleni více subjekty. Hospodaření veřejnoprávních médií bude podléhat kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. 

• Volbu rad České televize a Českého rozhlasu rozdělíme mezi více orgánů, aby média nemohl nikdo ovládnout ve svůj prospěch. Jednou z možností je, aby se na jmenování podílela jak Sněmovna, tak Senát.^{[1, 5, 12]} Do výběru kandidátů by případně mohly být zapojeny úctyhodné odborné, profesní a společenské instituce.
• Pro případnou změnu mediálních zákonů bude vyžadován souhlas obou komor Parlamentu, jako tomu je u volebních zákonů.
• Dokončíme změnu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, aby mohl kontrolovat celé hospodaření České televize i Českého rozhlasu.
• Zajistíme trvale udržitelné financování, které zabezpečí ekonomickou nezávislost médií veřejné služby, bude reflektovat klesající reálnou hodnotu peněz a bude nezávislé na aktuální politické moci. 
• Při výběru kandidátů do rad médií veřejné služby budeme hledět na jejich odbornou způsobilost i společenský význam navrhujících institucí, zveřejníme jejich životopisy a vizi působení se zohledněním požadavků na ochranu osobních údajů všech uchazečů.
• Zajistíme, aby rozhodnutí mediálních rad i rozhodnutí Poslanecké sněmovny ve vztahu k volbě či odvolání bylo přezkoumatelné Nejvyšším správním soudem.^[12]
• Odvolání radních bude možné pouze na základě zákonných důvodů. Odvolání celé rady nebude možné.
• Na nominanty do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání i České tiskové kanceláře, kde navrhují kandidáty poslanecké kluby, budou naše kluby pořádat veřejná výběrová řízení.
• Mediální zákony budou reflektovat aktuální vývoj v rámci informačních technologií (např. bude jasně definováno, že využívání online komunikačních kanálů včetně internetu je v gesci veřejnoprávních médií).

• Hned na začátku volebního období, v případě vládní odpovědnosti, budeme hledat shodu se Senátem na úpravě mediálních zákonů zajišťující větší nezávislost na aktuální vládnoucí politické moci.
• Všechny návrhy by, v případě dohody s partnery, mohly být realizovány do konce volebního období.

• Dlouhodobě jsme kontrolovali plnění zákonných předpokladů kandidátů do volebních rad a snažili se dle možností opozice zabránit, i návrhem na změnu volby rad, ovládnutí veřejnoprávních médií pro soukromé zájmy oligarchů. Volbu jsme udělali více transparentní pomocí živých video přenosů i informováním o podrobnostech volby.
• Pořádali jsme veřejná výběrová řízení na nominanty Pirátů do RRTV či ČTK.
• Apelujeme na ukončení geoblokace veřejnoprávních médií v souladu s právem EU i přípravu rozklikávacího rozpočtu.
• Prosadili jsme  v Poslanecké sněmovně změnu zákona o NKÚ, aby mohl kontrolovat celé hospodaření veřejnoprávních médií. Zákon musí schválit i Senát.
• Snažili jsme se podpořit dobrovolné dárcovství veřejnoprávním médiím jako malý alternativní dodatečný zdroj části příjmů.

Dostupnost autorských děl pro nejširší veřejnost neodpovídá požadavkům digitální doby. Kolektivní správa není uživatelsky přívětivá a objevují se znaky zneužití dominantního postavení správců.^[1] Systém náhradních odměn z prázdných médií nebyl přes 10 let aktualizován.^[2]

Oblast autorských práv je ovlivněna prudkým rozvojem technologií a platforem, které jsou schopny přenášet a nabízet obsah, za nimiž zákonné normy i exekutivní postupy soustavně pokulhávají, byť se oblast autorského práva na evropské i domácí úrovni v posledních letech významně posunula vpřed. Všichni domácí účastníci provozu (nositelé práv, kolektivní správci i uživatelé) mají tendenci vnímat tu kterou aktuální úpravu v danou chvíli jako nespravedlivou a vymezovat se proti ní.

Přitom moderní technologie společně s důslednou a promyšlenou implementací evropských norem umožňují zajistit optimální vyvážení zájmů všech aktérů, včetně uživatelů děl, ochránit práva autorů, dostatečně kontrolovat kolektivní správce a také zajistit legální užití pro koncové uživatele, ať už pro osobní či komerční potřebu. 

Správně nastavené dohody zajistí vysokou dostupnost autorských děl (zejména v oblasti audiovize, literatury a fondů  paměťových institucí) co nejširší veřejnosti za dostupných podmínek, včetně bezplatných možností v odůvodněných případech. 

Vysoká transparentnost a zlepšení kontroly kolektivní správy – nejlépe zvýšením pravomocí dohledového orgánu Ministerstva kultury (společně s personálním posílením a zpřísněním informačních povinností kolektivních správců) – může zajistit vysokou míru ochrany jak uživatelů děl, tak autorů a jejich spravedlivých příjmů.

Je třeba docílit stavu, kde je možné se profesionální tvorbou skutečně uživit bez propadání se do sociální sítě státu.  

Kolektivní správa bude přehlednější a jednodušší, legislativa bude zmodernizovaná a upravená v hranicích vymezených evropským právem. Digitální fondy budou otevřeny širší veřejnosti a tvorba vznikající z veřejných peněz bude zpřístupněna v režimu otevřeného přístupu (Open Access).

• Předložíme novelu zákona o DPH a snížíme sazby DPH na kulturu v hranicích vymezených evropským právem. Zákazníci tak ušetří stovky milionů korun.^[9]
• Posílíme veřejnoprávní kontrolu kolektivních správců ze strany Ministerstva kultury.
• Ve spolupráci s nositeli práv budeme hledat cesty, jak posílit jejich svobodu volby ve vztahu ke kolektivní správě s důrazem na rozsah povinné a rozšířené kolektivní správy.
• Budeme dále posilovat transparentnost fungování kolektivních správců, a to nejen vůči nositelům práv, ale i vůči uživatelům, včetně proaktivního sdílení informací veřejnosti.
• Zajistíme, aby u provozoven byly dodržovány principy  licenčních odměn ve shodě s nálezy Ústavního soudu^[3] k otázce platby kolektivním správcům za přijímač bez hospodářského významu.
• Zrušíme povinnost požadovat bezdůvodné obohacení ve výši dvojnásobku obvyklé licenční odměny od toho, kdo dílo bez svolení užil, ale z obohacení nemá přímý či nepřímý hospodářský výnos.
• Zajistíme, aby povinnost oznamování hudební produkce tam, kde interpret hraje výhradně vlastní hudební díla, nebyla protiprávně vymáhána.
• Zjistíme, jaká újma v současnosti reálně vzniká nositelům práv v důsledku kopírování pro osobní potřebu. Na základě analýzy budeme hledat možnosti omezení a spravedlivého nastavení vybíraných náhradních odměn. 
• Schválíme přehledná pravidla pro licencování některých děl veřejného sektoru, pokud nejde o díla úřední. Zavedeme pravidla, která díla financovaná z veřejných peněz musí být veřejně přístupná.
• Do podmínek financování vysokých škol, výzkumných programů a grantové a technologické agentury doplníme podmínku co nejširšího užívání principů „otevřeného přístupu“ (Open Access).
• Přijmeme opatření (legislativní i nelegislativní) za účelem co nejširšího zpřístupnění digitálních fondů paměťových institucí.

• Námi nominovaná senátorka Renata Chmelová předložila návrh na zpřístupnění děl zaplacených daňovými poplatníky.^[8]
  
• Podpořili jsme urychlené projednávání osvobození živnostníků, kteří mají rádio či televizi v provozovně za nevýdělečným účelem, od poplatku OSA.
  

Kulturu tvrdě zasáhla opatření proti covidu-19. Financování kultury však dlouhodobě neodpovídá vyspělým státům. Rozdělování dotací není srozumitelné a transparentní. Národním kulturním institucím hrozí nestabilita, protože vedení může ze dne na den skončit z politických důvodů. 

Kultura a živé umění se významně podílí na vytváření identity naší společnosti, definování jejích hodnot a je nedílnou součástí demokratického státu a kulturního dědictví. Kromě těchto základních funkcí přispívá zásadní mírou ke vzdělanosti a rozvoji občanské společnosti. Na významu také nabývá její ekonomický přínos. Z dostupných údajů Satelitního účtu pro kulturu v ČR, který mapuje všechny finanční toky na vstupu i na výstupu, vyplývá, že v letech 2015–2017 se kultura podílela na celkovém HDP zhruba 1,3 procenty.^[5] Sektor kultury pak v České republice zaměstnává okolo 100 tisíc pracovníků a je přímo vázán na další ekonomicky významné obory (např. cestovní ruch produkuje 3 procenta HDP a zaměstnává 4,4 procenta práceschopného obyvatelstva).^[6]

Reforma a restrukturalizace dotačních schémat na Ministerstvu kultury je nezbytná, aby se systém stal srozumitelný, spravedlivý a transparentní a byl schopen reagovat na aktuální vývoj kulturního provozu. Je nutné zamezit dlouhodobě popisovaným^[7] střetům zájmů v dotačních komisích.

Veškerý kulturní provoz v ČR je zatížen nedokončenou transformací a ve svém důsledku blokuje efektivnější hospodaření kulturních organizací na úrovni státu, krajů i měst. Systém financování mezi státem, kraji a obcemi je nevyvážený a regionálně disproporční.^[8] Od 90. let byl jako funkční model po vzoru Německa nebo Rakouska slibován systém veřejnoprávních institucí v kultuře (VKI). Proces nebyl dokončen. VKI se jeví jako mnohem vhodnější nástroj než systém příspěvkových organizací.^[2]

Vzhledem k dosavadnímu zanedbávání moderních trendů kultury je třeba důsledně trvat na naplňování nové strategie kulturních kreativních průmyslů (KKP) a jejího akčního plánu. Tato sféra bude v budoucnu významným fenoménem a také významným zdrojem financí pro tradiční kulturu.

Rozpočet kultury (bez transferu církvím) bude 1 procento státního rozpočtu. Kulturní instituce získají odpovídající nezávislost vedoucí ke stabilnímu prostředí systému. Kulturní kreativní odvětví budou hrát významnou roli a naše kultura bude respektovaná ve světovém kontextu.

• Navýšíme zdroje určené na pomoc kultuře po covidu-19 a financování kultury. Cílíme na jednoprocentní podíl na státním rozpočtu (bez transferu pro církve). 
• Po vzoru Státního fondu kinematografie transformujeme Státní fond kultury tak, aby mohl být jednotným hodnotícím místem pro všechny dotační tituly, kde budou rozhodovat odborné komise bez střetů zájmů. Výrazně navýšíme podporu pro tzv. živé umění. 
• Transformujeme příspěvkové organizace na veřejné kulturní instituce (VKI), což umožní operativnější organizaci kulturního provozu, vícezdrojové financování a ochranu institucí před přímým politickým vlivem. VKI zároveň umožňují lépe nastavit odpovídající ohodnocení pracovníků v kulturním provozu i jejich další pracovní podmínky.
• Připravíme paragrafované znění zákona o muzeích a galeriích, které určí jasné standardy služeb skutečných muzeí, rozdělí je dle jednotlivých typů, a veřejnost tak bude moci očekávat určitou kvalitu jejich služeb. Zákon dále podpoří mezioborovou spolupráci, právně zakotví vzdělávací činnost nebo jasně definuje vztah k institucím a badatelům z řad veřejnosti.
• Zajistíme rychlou a smysluplnou implementaci nové Strategie MKČR pro kulturní a kreativní průmysly. Systematickou podporou kreativity vytvoříme významný a jedinečný nástroj rozvoje kultury a jejího financování.
• Budeme pokračovat v probíhajících významných infrastrukturních projektech stávajících příspěvkových organizací Ministerstva kultury. Podpoříme Magistrát hlavního města Prahy ve stavbě „Vltavské filharmonie” a prosadíme stavbu nové Národní knihovny. 
• Po vzoru vyspělých evropských zemí podpoříme tzv. status umělce, kde nastavíme vhodné podmínky pro uměleckou tvorbu a přijmeme opatření týkající se sociální, daňové a dalších oblastí, zaručujících umělcům sociální jistoty a zlepšení profesního, sociálního a ekonomického postavení.
• Vnímáme českou síť knihoven i jejich roli lokálních kulturních a komunitních center jako klíčovou veřejnou službu, kterou chceme dále rozvíjet.

• Předložili jsme návrh, který zajišťuje jistější postavení pro ředitele kulturních institucí.
• Interpelovali jsme ministra kultury ohledně potenciálního střetu zájmů dotačních komisí MKČR.
• Při projednávání státního rozpočtu každoročně předkládáme pozměňovací návrhy, které posilují nejkritičtěji podfinancovaná místa v resortu kultury.
• Setkáváme se se zástupci klíčových profesních organizací v kultuře (Asociace producentů v audiovizi, Asociace muzeí a galerií, Asociace profesionálních divadel, Národní divadlo, Státní fond kinematografie a další) a diskutujeme s nimi naše návrhy. 

Česko nevyužívá potenciál cestovního ruchu pro rozvoj regionů.^[6] Zároveň řada populárních lokalit trpí přetížením, což má negativní dopady na přírodu, kulturní bohatství a život místních obyvatel.^[4] Cestovnímu ruchu chybí jasná přehledná legislativa a společná koncepce.

V cestovními ruchu pracuje každý 22. Čech a tvoří necelá 3 procenta ekonomiky.^[1] Je založen na přírodním, historickém a kulturním bohatství naší země a tvořivosti lidí. Je lukrativním a perspektivním průmyslem a důležitou součástí ekonomiky naší země.

Cestovní ruch je často vnímán jako „běžný“ průmysl, který nebere ohled na trvalou udržitelnost či respektování kulturních tradic a kulturního bohatství. Nemá také nastavený efektivní systém regionálně propojeného destinačního managementu a chybí také jasný právní rámec pro podnikání v této oblasti nebo sdílenou ekonomiku. 

Dosavadní strategie se zaměřovala primárně na nejvíce exponovaná místa  a na turisty ze vzdálenějších zemí, kteří v ČR tráví méně času. Nebrala však ohled na návštěvníky z příhraničních regionů, kteří chtějí Česko zevrubně objevovat a vracet se.

Růstový potenciál odvětví cestovního ruchu patří mezi nejvyšší^[3] – může absorbovat nové pracovníky, například ty, kteří přijdou o zaměstnání v důsledku digitalizace a automatizace průmyslu.  Lze předpokládat, že v blízké budoucnosti se bude do oblasti služeb přesouvat velké množství zaměstnanců. 

Velkým problémem před příchodem koronavirové pandemie byl tzv. overtourism^[4] v nejexponovanějších lokalitách, např. v Praze a Českém Krumlově. Je třeba hledat další možnosti, jak těmto destinacím ulevit a rozptýlit turisty i na méně navštěvovaná místa.

Rovněž je třeba přenastavit pravidla pro výjezdovou turistiku, aby respektovala jak směrnice EU, tak specifika našeho trhu. 

Udržitelný a ekonomicky přínosný cestovní ruch bude založený na domácím turismu a vazbách na blízké regiony. Zahraniční turisté budou v ČR  objevovat nové destinace. Cestovní ruch nabídne nové pracovní příležitosti v regionech. Turisté nebudou přítěží pro místní obyvatele.

• Po vzoru např. Rakouska^[5] předložíme moderní legislativní řešení, které kromě jasného nastavení odpovědnosti na jednotlivých úrovních stanoví pravidla podnikání pro průvodce, horskou službu apod. a zejména pro sdružování finančních prostředků, aby se tyto prostředky vracely zpět do rozvoje regionu, vzdělávání zaměstnanců apod.
• Připravíme srozumitelnou marketingovou strategii, která bude cílit jak na zahraniční vícedenní turisty, především z okolních zemí a dalších zdrojových destinací, tak i na ty domácí. To pomůže  k rozptýlení návštěvnosti z exponovaných míst do dalších regionů a vytvoří nová pracovní místa.
• Přeměníme propagační  agenturu CzechTourism na funkční, národní destinační společnost, fungující na bázi spolupráce veřejného, neziskového a soukromého sektoru, která bude stabilně pracovat na zvyšování hodnoty značky „Česko“ v zahraničí.
• Prosadíme legislativu a pravidla pro sdílenou ekonomiku (Airbnb, sdílené dopravní prostředky) a  turistické atrakce ve veřejném prostoru (napříkad  šlapací pivní kola). To vše umožní místním samosprávám lépe regulovat návštěvnost a omezit negativní dopady spojené s turismem. 
• Podpoříme vyšší míru digitalizace v oblasti cestovního ruchu tím, že zjednodušíme sběr dat a jejich analýzu zpřístupníme celému odvětví, protože data jsou důležitá pro plánování a nastavování destinačních strategií.
• Podpoříme a dopracujeme systém, který se o české občany v zahraničí postará v případech politické nestability, živelných katastrof, teroristických hrozeb či epidemií.

• První 4 roky na nastavení strategie a řešení důsledků pandemie.
• Do 8 let chceme stihnout vyhodnocování výsledků našich opatření a jejich změny a ladění.
• Za 15 let bychom měli  být v cílovém stavu – tj. mít zažitý legislativní rámec pro cestovní ruch, saturovaný domácí cestovní ruch a těsnou přeshraniční spolupráce se stálými klienty.

• Vyjednávali jsme s náměstkem a ministryní Ministerstva pro místní rozvoj o parametrech podpůrných programů během pandemie.^[2]
• Jako první jsme přišli s regulací sdíleného ubytování a taxislužby. Prosadili jsme nový zákon pro digitální taxislužbu, možnost samospráv evidovat byty na Airbnb, lepší podmínky pro nájemníky a možnost zvýšení turistického poplatku.^[7]
• Řešíme vylepšení a zjednodušení systému evidence turistů a karet hosta a zavedení elektronické evidence poplatku z pobytu. 
• Po našich apelech se do plánu obnovy zařadily investice do digitalizace cestovního ruchu jako nástroje rozvoje regionů.
• Apelovali jsme na vládu, aby řešila tristní situaci v lázeňství. Vládní poslanci bohužel naše návrhy na půdě Poslanecké sněmovny zamítli.

Současné nastavení pracovního trhu^[8] je zastaralé a brání pružnému vytváření nových pracovních pozic, konkurenceschopnosti, digitalizaci, práci z domova, kratším pracovním úvazkům^[10], přístupu na trh práce a spravedlivému odměňování.

Zaměstnavatelé obtížně ruší mrtvá a složitě vytvářejí nová pracovní místa. Novely zákonů z naší dílny budou respektovat princip flexicurity, tj. rovnováhu flexibility a jistoty:  zaměstnavatelům umožníme vytvářet nová pracovní místa a zaměstnancům zajistíme vyšší podporu v prvních měsících nezaměstnanosti, možnost okamžité rekvalifikace a profesionální poradenství Úřadu práce.^[14]

Povinnosti zaměstnavatelů jsou roztříštěny napříč nepřehledným právním řádem a jejich výklad je často nejasný. Na jednotném portálu veřejné správy připravíme online podporu pro zaměstnavatele o právech a povinnostech při řešení záležitostí se zaměstnanci a při kontrolách dozorových orgánů. Přehledné metodiky a názorné vzorové příklady pomohou zaměstnavatelům správně postupovat ve vztahu k zaměstnancům, jejich zástupcům (odborovým organizacím) v oblasti pracovněprávních vztahů, zaměstnanosti, poskytování pracovnělékařských služeb a ochrany osobních údajů. Tento portál usnadní zejména malým a středním zaměstnavatelům plnění zákonných povinností.

Hranice daňových slev a sociální podpory jsou nastaveny striktně „všechno nebo nic“. Daňová sleva na manželku a daňový bonus na dítě jsou fixně vázány na životní minimum. Pravidla sociální podpory jsou nastavena protichůdně a v případě přivýdělku s překročením určité hranice byť o jednu korunu přichází člověk o podporu úplně.^{[9, 11]} Odstraníme nevhodné nastavení „bodů zlomu“ daňových slev a sociální podpory, aby nároky na daňové slevy a sociální podporu byly plynulé a motivační.

Druhý z rodičů, který nepobírá rodičovský příspěvek, nemá možnost trávit čas se svým dítětem, protože by zůstal bez příjmu. Rodiče pro tyto případy podpoříme po dobu 2 měsíců souběžnou dávkou peněžité pomoci v rodičovství ve výši alespoň 70 procent měsíčního výdělku. Bude to možnost, nikoliv povinnost.^[17]

Trh práce a sociální zabezpečení podpoří i v době nastupující automatizace vytváření pracovních míst, slaďování pracovního a soukromého života, zaměstnávání znevýhodněných osob, spravedlivé odměňování a rozvoj zaměstnanců, férové smluvní vztahy a bezpečné pracovní podmínky.

• Připravíme novelu zákoníku práce, která umožní pružně reagovat na změny na trhu práce při zachování ochrany zaměstnanců.^{[7, 14]}
• Novela také doplní pravidla pro flexibilní výkon práce pro pracovní místa samostatných a tvůrčích zaměstnanců.^[7]
• Namísto navyšování povinností a kontrol zaměstnavatelů zavedeme jednotný portál veřejné správy pro online podporu zaměstnavatelů.
• Zachováme pracovní dohody s co nejmenší administrativní zátěží, upravíme podmínky pro případy, kdy se jedná o hlavní obživu zaměstnance a zajistíme ochranu při zneužívání DPP/DPČ.^[4]
• Odstraníme legislativní a daňové překážky omezující kratší pracovní úvazky a zajistíme pružné uspořádání práce pro zaměstnané rodiče a pečující osoby, zejména přivýdělky v průběhu mateřské a rodičovské dovolené, úpravu pracovní doby a nárok na práci z domova.^[4]
• Umožníme druhému z rodičů, který nečerpá rodičovský příspěvek, minimálně 2 měsíce rodičovské dovolené s peněžitou pomocí v rodičovství ve výši alespoň 70 procent jeho měsíčního výdělku.^[17]
• Poskytneme finanční úlevy zaměstnavatelům na pracovní místa pro zdravotně znevýhodněné osoby – chráněná dílna nesmí být jedinou možností.^[13]
• Při vymezování částek podpor budeme využívat koeficienty a zavedeme automatickou valorizaci minimální mzdy dle průměrné mzdy.^{[1, 2]}
• Usnadníme sladění práce a péče a návrat z rodičovské flexibilním nastavením dávek a daňových slev bez „bodů zlomu“.^{[1, 2]}
• Zajistíme trestání nelegálních agentur práce, které neposkytují bezpečnost a ochranu zdraví při práci a neplatí férovou mzdu.
• Modernizujeme fungování úřadů práce tak, aby poskytovaly individuální poradenství a pomoc při zprostředkování zaměstnání dle schopností a míry znevýhodnění uchazeče o zaměstnání.^{[14, 15]}
• Vytvoříme podmínky pro snižování rozdílů mezi odměňováním mužů a žen v souladu s připravovanou směrnicí EU.^[16]

• Opakovaně jsme jednali s Úřadem práce a Ministerstvem práce a sociálních věcí o fungování a struktuře Úřadu práce. Důraz klademe na to, aby pracovníci ÚP mohli skutečně plnit svoji funkci podpory při ztrátě nebo změně zaměstnání, nebo při rekvalifikaci. Více zde.
• Založili jsme samostatný expertní pracovní tým, který se zabývá otázkami spojenými s pracovním právem a zaměstnaností. 
• Podali jsme návrh na automatickou valorizaci minimální mzdy.
• Úspěšně jsme se zasadili za práva zaměstnanců zejména na DPČ a DPP během koronavirové krize. Prosadili jsme ošetřovné pro dohodáře.
• Prosadili jsme možnost střídání rodičů u ošetřovného (během krize).
• Interpelovali jsme Ministerstvo práce a sociálních věcí ohledně uplatňování směrnic EU o sladění pracovního a soukromého života a dohodářů.
• Zasazujeme se o zlepšení podmínek pro pracující s hendikepem, více zde a zde.
• Řešíme nerovnosti v odměňování zaměstnanců v rámci stejných profesí v sociálních službách.
• Prosadili jsme vyšší měsíční limit u rodičovského příspěvku, což pomáhá zejména OSVČ a studentkám či studentům, nebo rodičům těsně po škole.

Ve vážné bytové nouzi je cca 60 tisíc dospělých a 20 tisíc dětí, dalším statisícům bytová nouze hrozí.^{[1, 27]} Vlastní bydlení je často nedostupné, nájemné drahé, obecních bytů je málo. Bytová nouze má negativní dopady na rodiny i společnost. Celkově ztrácíme kolem 3,6 miliardy korun ročně.^[26]

Bydlení je jednou ze základních lidských potřeb. V ČR nemá domov přes 80 tisíc lidí.^[1] Přes 250 tisíc dalších domácností se neobejde bez finanční podpory.^[27]  Covidová krize bude znamenat další zhoršení situace.

Jediným systémovým řešením jsou dnes dávky na bydlení, což je drahé a ve výsledku neúčinné.^{[3, 27]} Navíc systém nedokáže zabránit obchodu s chudobou.^[26]

Pro mnoho občanů je bydlení obtížně dostupné či zcela nedostupné. Ve městech dostupnost snižují investiční nákupy, krátkodobé pronájmy typu airbnb i pronájmy studentské. V mnoha menších obcích je bytů nedostatek i bez těchto vlivů.

Obce byty v minulých letech často zprivatizovaly, zůstal jim jen menšinový podíl na celkovém objemu nájemního bytového fondu^[29] a výnosy se nevracely do údržby a rozvoje bytového fondu. I proto je obtížné pokrytí potřeb zranitelných skupin obyvatel, jako jsou senioři, zdravotně postižení, samoživitelé nebo rodiny v krizi. Chybí také byty určené k podpoře profesí důležitých pro chod obce.

Nikdo nebude muset bydlet nedůstojně. Stát a obce pomohou účinně řešit vážnou situaci s bydlením každému, kdo si nedokáže vlastními silami najít nebo udržet důstojné bydlení. Bude k dispozici dostatečná, funkční a místně dostupná síť sociálních bytů a služeb v bydlení.

• Prosadíme přijetí zákona o podpoře v bydlení, jehož první návrh máme připravený. Zákon nabídne obcím soubor volitelných nástrojů, které umožní systematicky řešit situaci obyvatel v souladu s jejich konkrétními potřebami. Zároveň zákon jasně formuluje způsob a pravidla financování takových nástrojů. Nástroje připravíme na základě zahraničních a domácích příkladů dobré praxe – od různých forem poradenství (sociálního, realitního, právního, dluhového apod.) v kontaktních centrech bydlení, přes podporu bydlení v soukromém sektoru za využití státní garance až po samotnou výstavbu dostupných a sociálních obecních bytů. Zákon zároveň bude řešit vazbu na další služby, zejména služby asistence při zabydlování lidí, kteří žili v nevyhovujících podmínkách.
• Rozšíříme síť kontaktních center bydlení do všech obcí s rozšířenou působností. Poradenství je základní nástroj, který by měl být dostupný i tam, kde dosud nebyla identifikována bytová nouze. Slouží též jako nástroj prevence před ztrátou bydlení.
• Nastavíme parametry pravidelného zjišťování bytové nouze a mapování dostupnosti bydlení v obcích. 
• Zapojíme služby podpory v bydlení do krajských sítí sociálních služeb. Tam, kde bude zjištěna bytová nouze, je třeba dostatek kvalitních služeb asistence v bydlení.
• Nabídneme program pro koncepční zakládání nábytkových a zařizovacích bank. 
• Vytvoříme podmínky, aby senioři mohli dle svých potřeb volit mezi bydlením v běžné domácnosti nebo komunitním bydlením  s dostupnými službami, např. formou podpory vzniku komunitního bydlení.
• Oživíme aktivity v mezinárodních dohodách, které usilují o udržitelnost života a bydlení ve městech, jako je Nová agenda pro města (OSN) nebo Městská agenda EU.^{[11, 12]}

• Založili jsme s odborníky pracovní skupinu pro přípravu zákona o podpoře v bydlení. Na základě dat a důkazů ze zahraničí jsme zpracovali přehled nákladů a přínosů z pohledu celé společnosti, nejen ohrožených domácností.^{[6, 7, 23, 25, 26]}
• Nechali jsme vypracovat průzkum veřejného mínění o postoji veřejnosti k přijetí zákona o sociálním bydlení.^[5]
• Odborníci z pracovní skupiny zpracovali ekonomickou analýzu dopadů přijetí zákona na vývoj veřejných výdajů na vybrané veřejné služby.^[2]
• Máme prvotní návrh zákona včetně důvodové zprávy, základu analýzy nákladů a přínosů a hodnocení dopadů regulace (RIA).^[14]
• Spolu s odborníky jsme oslovili zainteresované organizace se žádostí o podporu v prosazování zákona.
• Ve Sněmovně opakovaně interpelujeme vládu ohledně řešení situace vyloučených lokalit, bezdoplatkových zón, revize dávek na bydlení a řešení stavebního řízení.^[15]
• Praha – zakládáme kontaktní centra bydlení^{[16, 17]}, sestavujeme nová pravidla pronájmu obecních bytů^{[18, 19]}, zabydlujeme rodiny z ubytoven^[20], rozšířili jsme síť sociálních služeb o služby asistence v bydlení^[21], organizujeme humanitární projekty pro pomoc lidem bez domova.^[22]

Rodinám chybí stabilní finanční i sociální zázemí, a je pro ně proto těžké plánovat budoucnost na desítky let dopředu. Podpora péče o děti, nemocné, seniory, o vzdělávání, sladění pracovního života, dávky a další systémy jsou pro rodiny nepřehledné a nefungují jako celek.^[6]

Často narážíme na dvě protichůdné teze „rodina je základ státu“ a „stát nemá do rodin co mluvit“. Paradoxně se pak potýkáme s tím, že rodinnou politiku máme trochu všude, ale v podstatě nikde.

Rodinná politika státu je roztříštěná do jednotlivých agend pod různými ministerstvy, která mají často zcela rozdílné priority. To vede k časté neschopnosti domluvit se na systémovém a efektivním řešení.

Zřetelný je tento problém u služeb péče o děti, kde neshody mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy aktuálně ohrožují stovky provozovatelů dětských skupin a tisíce rodičů.^[1] Podobný problém je i v ústavní péči o děti, kde neshody mezi Ministerstvem zdravotnictví a MPSV brání efektivnímu zajištění dlouhodobé péče.

Na dané problematiky se dívají zástupci jednotlivých ministerstev pohledem svých agend, nikoliv pohledem rodin a životních situací, ve kterých se rodiny ocitají. To je třeba změnit a začít se o rodiny skutečně zajímat, a to včetně těch se specifickými potřebami – vícegeneračních, vícečetných, sendvičových, pěstounských, s osobami s postižením, s příslušníky národnostních a etnických menšin či rodin sociálně vyloučených.

Sjednocení systémů by ale nemělo vést ke ztrátě možnosti rodin zvolit si formu péče o děti (MŠ, dětská skupina, lesní školka atd.).^[19] Právě příklad předškolní péče ukazuje, že snaha o prosazení striktních pravidel a omezení služeb neznamená krok kýženým směrem. Naopak je potřeba rodinám ponechat maximální možnost volby a ze strany státu dohlížet především na základní pravidla a ochranu před nátlakem, podvody a predátorským chováním.

Současnému nastavení rodinné politiky chybí systémová a finanční podpora prevence. Protože efekt prevence je složitě měřitelný, často draze a komplikovaně řešíme až následky.^[20]

Budeme mít dostatek míst ve službách péče o děti a na druhé straně dostatečnou nabídku flexibilních pracovních úvazků. Otcům nic nebude bránit, aby se aktivněji zapojili do péče o děti. Podpora rodin bude dlouhodobě stabilní a přehledná, aby bylo možné plánovat na roky dopředu.

• Vytvoříme systém kvalitních služeb péče o děti s dostatečnou kapacitou. Veřejný systém mateřských škol a jeslí bude doplněný o alternativní formy jako dětské skupiny, tzv. Tagesmutter^[10], domácí hlídání či lesní školky. Při dodržení standardů se budou moci zapojit i privátní subjekty. Nastavíme finanční podporu podle věku dítěte a náročnosti péče, ne podle její formy. Rodiče tak dostanou skutečnou možnost volby.
• Odstraníme „body zlomu“ z dávkových a daňových systémů, aby nároky na daňové slevy a sociální podporu byly plynulé a motivační.
• Budeme důkladně kontrolovat, aby byl při změnách legislativy napříč agendami a ministerstvy kladen důraz na potřeby rodiny. Veřejná správa a organizace půjdou příkladem v nabídce slaďování práce a péče pro své zaměstnance.
• Podpoříme možnost rovnoměrnější distribuce péče v rodině, delší dobrovolnou otcovskou (min. 40 pracovních dní, možnost čerpání na zkrácený úvazek) a flexibilní peněžitý příspěvek v rodičovství. Otcové se tak budou moci aktivněji zapojit do péče o děti.
• Zajistíme podporu komunitních a sousedských aktivit, mateřských a rodinných center, volnočasových činností pro děti všech věkových kategorií a sociálních skupin.
• Metodicky a finančně podpoříme systém pěstounské péče, především nepříbuzenské. Postupně snížíme počet dětí v ústavní péči, zejména těch nejmenších a předškolních.
• Budeme metodicky podporovat služby, které přispívají k mezigeneračnímu soužití například výstavbou společných zařízení pro seniory a děti.^[18]
• Pomůžeme rodinám pracovat na vztazích a zvládat krize. Navýšíme a zpřehledníme dotace na prevenci ohrožení a rozpadu rodin. Terapie, manželské, vztahové a výchovné poradenství, práce s agresory či s traumatizovanými dětmi se musí stát dostupnou službou. Důstojný rozchod podpoří mediace či cochemský model.

• Při úpravách rodičovského příspěvku jsme prosadili zvýšení jeho měsíčního limitu.
• Navrhli jsme pravidelnou valorizaci rodičovského příspěvku a připravili k tomu online kalkulačku pro snadný výpočet, na co mají lidé nárok.
• Spolupředložili jsme návrh na transformaci kojeneckých ústavů na centra komplexní péče o děti se zdravotním postižením. Více zde a zde.
• Máme prvotní návrh zákona o podpoře v bydlení včetně důvodové zprávy, základu analýzy nákladů a přínosů a hodnocení dopadů regulace (RIA).^[22]
• Zasazujeme se o víceleté a předvídatelné financování sociálních služeb. Prosazujeme změny, které povedou k jejich rozvoji, zkvalitnění pro klienty a zlepší podmínky pro zaměstnance. Více zde a zde.
• Zabýváme se problémy pěstounské péče: dostupností péče o děti mimo ústavy a připomínkujeme vládní návrh novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Více zde a zde.
• Připravili jsme několik přehledných webů jako příklad, jak by měl komunikovat s občany stát a jeho úřady: socialnisystem.cz, bydlimevsichni.cz.

Systém sociálně-právní ochrany dětí neplní řadu důležitých funkcí: prevenci, podporu ani spolupráci zúčastněných stran, tedy státu, rodin a služeb. Děti příliš často končí v ústavech.^[2] Opatrovnické soudy a pracovníci OSPOD jsou zahlceni a nemají prostor poskytovat efektivní služby.

V českém systému jsou instituce sociálně-právní ochrany dětí (SPOD) rodinami i dalšími aktéry (školami, lékaři) často vnímány jako represivně zasahující orgány, nikoli jako garanti ochrany a podpory ohrožených rodin.^[2] Celý systém je nepružný a neefektivní, po jeho reformě odborníci volají už dlouhou dobu, vzniklo mnoho akčních plánů a analýz, ale změna je velmi pomalá.

Hlavní problémy:

Systém je roztříštěný, rozdělený mezi tři ministerstva (dědictví sovětské reformy z 50. let), nedaří se jej reformovat.

Většinu finančních prostředků spotřebuje nákladná ústavní péče (52 procent), přestože je nejméně vhodná a generuje mnoho problémů v budoucím životě dětí, zatímco na prevenci zbývá jen 19 procent.^[3] Prevence je přitom násobně levnější, účinnější a navíc generuje nejméně traumat. Dostatečně podporována není ani náhradní rodinná péče.

Evropský výbor pro sociální práva konstatoval porušování práv dětí v ČR v souvislosti s jejich umisťováním do kojeneckých ústavů. To je drahé a ohrožuje zdravý vývoj dětí. Jsme poslední zemí v Evropě, která umisťuje malé děti do ústavů.^[25] Stále dochází k odebírání dětí ze sociálně-ekonomických důvodů. Sociálně slabým rodinám není poskytnuta dostatečná podpora, která by vedla k vytvoření kvalitního zázemí pro výchovu dětí. Taková podpora pomůže předejít umístění dětí mimo biologickou rodinu, popřípadě umožní jejich rychlé navrácení z náhradní péče zpět.

OSPOD je nyní špatně zacílen. Musí intervenovat jako kolizní opatrovník při rozvodu, i pokud rodiče uzavřou funkční dohodu. Tato čistě formální práce a administrativní zátěž pak bere čas, který by šlo věnovat skutečně ohroženým rodinám.

Špatná je také situace v oblasti digitalizace. Spisy jsou stále tištěné a elektronicky zaslané dokumenty či záznamy jednání je třeba tisknout a ty papírové naopak skenovat.

Ohrožené rodiny dostanou včasnou kvalitní podporu, aby v nich mohlo zůstat co nejvíc dětí. Pokud to nepůjde, budeme mít přehlednou síť dobře připravených a prověřených pěstounů. Až posledním řešením bude ústav: malé komunitní zařízení se zkušenými odborníky.

• Prosadíme zákaz umisťování dětí do tří let do ústavů a tento věkový limit budeme postupně zvyšovat. Cílem je dosáhnout stavu obvyklého v jiných zemích EU.^{[11,29, 30, 31]}
• Sjednotíme systém péče o ohrožené rodiny a děti ze tří resortů pod jeden – Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby se zefektivnilo nakládání se zdroji.^[3,4,5,6]
• Působení orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) zaměříme na práci se skutečně ohroženými rodinami a dětmi, s důrazem na kvalitní plánování a koordinaci služeb. Jasně nastavíme spolupráci OSPOD a dalších aktérů, jako jsou školy, lékaři nebo neziskové organizace.^[3,6]
• Zajistíme kvalitní vzdělávání pracovníků OSPOD tak, aby znali aktuální trendy ve vyhodnocování situace dítěte a vhodné pomoci pro něj a jeho rodinu.^[12]
• Podpoříme přeměnu velkých ústavů do malých komunitních služeb.^{[26, 27, 29, 30,31]}
• Podpoříme kraje, aby transformovaly služby pro ohrožené děti, posílily kapacity sociálně aktivizačních služeb pro rodiny a zlepšily systém výběru a přípravy pěstounů a zprostředkování náhradní rodinné péče.^{[3,6, 9, 13]}
• Budeme důsledně aplikovat prevenci (odchodů ze vzdělávání, patologických jevů apod.) místo drahého řešení následků.^{[14, 18, 19, 20]}
• Podpoříme a zkvalitníme systém náhradní rodinné péče; navrhneme oddělení příbuzenské péče od péče pěstounské, aby byly zohledněny specifické potřeby pečujících příbuzných, což bývají v naprosté většině případů prarodiče, tedy senioři.^{[9, 10]} Zavedeme celostátní registr pěstounů a posílíme mezikrajovou spolupráci.^[3]
• Prosadíme metodickou změnu pojetí rozvodu, aby centrem byl zájem dětí a dohoda rodičů na péči o ně (tzv. cochemský model). Posílíme mediaci a další podpůrné služby pro rodiny tam, kde bude rozchod probíhat problematicky, aby byl hájen nejlepší zájem dítěte.^[3]

• Po dvaceti letech planých debat jsme předložili legislativní návrh zakazující umisťování nejmenších dětí do ústavů a získali pro něj velkou podporu mezi poslanci a obrovský zájem veřejnosti^{.[6, 7, 8]}
• Dlouhodobě se zasazujeme o transformaci dětských center.
• Aktivně se zasazujeme o přijetí novely občanského zákoníku upravující opatrovnické řízení při rozvodu a s tím související kolizní opatrovnictví OSPOD.
• Podali jsme řadu pozměňovacích návrhů k novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
• Zasazovali jsme se o změnu lhůt u žádostí o pěstounství.
• Olga Richterová interpelovala ministryni Maláčovou ve věci návrhů změn v oblasti pěstounské péče.
• Podporujeme dlouhodobé pěstouny napříč kraji a sdílení dobré praxe.
• Aktivně spolupracujeme v oblasti ohrožených dětí na úrovni Poslanecká sněmovna – pražský magistrát.
• Uspořádali jsme hojně navštívený (a později i ze záznamu sledovaný) kulatý stůl na téma Role státu v podpoře dlouhodobých pěstounů v Ústeckém kraji, který je kvůli přístupu k pěstounům kritizován.^[17]

Lidé, kteří potřebují péči druhých, si přejí žít a dožít doma.^[18] Často se zbytečně či předčasně ocitají v ústavních zařízeních, neboť nabídka péče v domácnosti a komunitě je nedostatečná a blízcí náročnou situaci obtížně zvládají. Komunitních a menších zařízení je stále málo.^{[17, 19]}

Potřeba dlouhodobé péče může nastat v životě každého. Obvykle přichází ve stáří, v souvislosti s nepříznivým zdravotním stavem se ale nevyhýbá ani mladším osobám a dětem. Přirozenou touhou většiny lidí je žít co nejdéle plnohodnotně – doma, ve známém prostředí, obklopeni rodinou.^[18] To se týká i lidí osamělých, kteří se na pomoc rodiny nemohou spolehnout a jsou plně odkázáni na veřejné služby.^[17]

Ačkoliv by v případě dostupných služeb zvládli i nadále setrvat  ve své domácnosti, často odcházejí do ústavních zařízení. Rodiny náročnou péči obtížně zvládají zejména z důvodu nedostatečné kapacity a propojenosti sociálních a zdravotních služeb komunitního typu, včetně služeb paliativních.^{[17, 19]}

Ústavní péče je v Česku nadužívaným řešením^[1]. Může být také problematická ve věci respektování lidských práv či zdravotní bezpečnosti, jak aktuálně ukazuje epidemie covid-19.  

Neformálních pečujících je v Česku 250 až 300 tisíc a celkově zajišťují téměř 70 procent veškeré dlouhodobé péče. Přes 30 procent pečujících se věnuje této činnosti více než 20 hodin týdně. Mnoho z nich se zároveň stará o nezletilé děti – typickou pečující osobou je žena mezi 35 a 64 lety.^[17]

Význam a potřeba rodinné péče roste v souvislosti s demografickým vývojem, přesto zůstávají neformální pečující stále na okraji pozornosti a podpory. Nezřídka musí volit mezi péčí a zaměstnáním.^{[14, 15]} Ocitají se v nepříznivé finanční situaci, jsou vyčleněni z trhu práce a ve stáří ohroženi chudobou z důvodu nízkých starobních důchodů. V souvislosti s péčí trpí psychickými i fyzickými problémy, těžkostmi v partnerských vztazích, nedostatkem času na odpočinek a seberealizaci. Výjimkou nejsou ani stavy vyhoření a beznaděje. Taková situace je neudržitelná. Pečující jsou páteří systému neústavní péče a zasluhují všestrannou systémovou podporu.

Žít a dožít doma bude běžné a přirozené. Komunitní sociální a zdravotní služby budou široce dostupné. Těm, kteří o své blízké pečují, bude poskytována účinná systémová podpora. Volba důstojné a přívětivé ústavní péče bude svobodná, odpovídající skutečným potřebám a přáním lidí.

• Zasadíme se o úpravy legislativních mezer, kvůli kterým se dostávají pečující osoby do potíží.
• Ve spolupráci s kraji zajistíme dostupnost terénních a ambulantních služeb sociální a zdravotní péče tak, aby byly v co největší míře poskytovány v domácím prostředí a místní komunitě.
• Ve spolupráci s kraji podpoříme rozvoj sítě odlehčovacích služeb všech forem (terénních, ambulantních i pobytových).
• Zajistíme kvalitní péči v pobytových zařízeních. Zasadíme se o přechod z velkých ústavů ke komunitnímu formátu. V menších spádových zařízeních budou moci ti, kteří ústavní péči potřebují, zůstat v blízkosti svých příbuzných a známých.  
• Podpoříme inovativní možnosti péče v komunitě včetně rozvoje dobrovolnictví a organizované sousedské výpomoci.
• Zajistíme, aby každý získal potřebné informace nejdále na svém obecním úřadě a bez bariér.
• Prosadíme rozvoj zejména terénní paliativní péče, včetně dětské hospicové péče a profesionálního provázení pozůstalých rodin.
• Podpoříme obce při zajištění dostupného nájemního bydlení pro seniory a osoby se zdravotním znevýhodněním, čímž umožníme, aby lidé neodcházeli do ústavních služeb z finančních důvodů. Dotačními programy podpoříme výstavbu bezbariérových domů a bytů, včetně úprav stávajících domácností (viz Dostupnější bydlení pro důstojné žití).
• Zajistíme účinnou podporu neformálních pečujících: dostupnost potřebných pomůcek a podpůrných technologií,  psychosociální podporu hrazenou státem, informovanost a vzdělávání, například online kurzy a  instruktážní videa. 
• Na základě dobré zahraniční praxe navrhneme účinné propojení služeb na sociálně-zdravotním pomezí. Cílem je ucelený systém péče o člověka se sníženou soběstačností v přirozeném prostředí.

• Zasadili jsme se o férové navýšení příspěvku na péči, aby mohli lidé s postižením důstojně žít v domácím prostředí. Více zde.
• Spustili jsme vlastní web s přehledem sociálních dávek i s možností vyhledávání a našimi návrhy, jak systém změnit. Web pomáhá lidem zjistit, na jakou podporu mají nárok a jak ji získat.
• Spolupředložili jsme návrh na transformaci kojeneckých ústavů na centra komplexní péče o děti se zdravotním postižením. Více zde a zde.
• Podíleli jsme se na vybudování menších zařízení s pečovatelskou službou. Příklad zde. 
• Aktivně řešíme, jak pomoci lidem zasaženým koronavirovou krizí. Více zde.
• Dlouhodobě prosazujeme změny v oblasti financování sociálních služeb, které povedou k jejich rozvoji, zkvalitnění pro klienty a zlepšení podmínek pro zaměstnance. Více zde a zde.
• Podporujeme rozvoj služeb pro seniory, dostupnost služeb domácí péče a zvýšení kvality ústavní péče. Více zde.
• Aktivně připomínkujeme vládní návrh zákona o sociálních službách, aby bylo zajištěno jejich stabilní i dlouhodobé financování, a tedy i možný rozvoj. Více zde.
• Vystupujeme proti vládnímu návrhu na úpravu dávek na bydlení, který by zhoršil dostupnost bydlení pro ohrožené skupiny obyvatel.Více zde.
• Zabýváme se problémy v oblasti pěstounské péče, dostupností péče o děti mimo ústavy a připomínkujeme vládní návrh novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Více zde a zde.
• Prosazujeme podporu terénních služeb a lepší fungování služeb na zdravotně-sociálním pomezí. Více zde.

Systém dávek je nepřehledný a neefektivní. Služby nejsou všude dostupné, kvůli nestabilnímu financování nelze plánovat další rozvoj.^{[13, 14, 15, 27]} Nejzranitelnější lidé systémem propadávají.^[16] Změny v ústavní péči jsou pomalé.^{[18, 26]} Sektor trápí nízké mzdy a nedostatek kvalifikovaných pracovníků.^{[17, 18, 19, 26]}

Sociální služby jsou financovány vícezdrojově, velká část peněz jde z projektů EU, což má za následek odlišnou dostupnost i kvalitu v různých místech ČR.^[10] Obce, kraje a neziskové organizace – tedy ti, kdo služby zajišťují, zároveň zažívají každoroční nejistotu, zda peníze získají, v jaké výši, a kdy je budou mít k dispozici. To znamená jak nemožnost dlouhodobě plánovat rozvoj služeb, tak personální nestabilitu – kvalifikovaní pracovníci odcházejí jinam.

S nedostatkem financí pak nejvíce trpí služby terénní a služby prevence. Jejich fungování je přitom podmínkou toho, aby lidé mohli zůstávat v domácím prostředí. Zároveň víme, že kvalitní prevence dokáže ušetřit státní kase řádově jednotky miliard ročně.^{[5, 24, 25, 29]}

Nedostatek služeb domácí péče pak brzdí i možnost transformace ústavů na moderní pobytová zařízení komunitního nebo rodinného typu. Ta jsou sice co do finanční náročnosti srovnatelná s velkými ústavy, poskytují ale klientům přívětivější a kvalitnější prostředí.^[26]

Stát dostatečně nevyužívá data, výstupy a evaluace z vlastních projektů. Nedokáže tedy replikovat zkušenosti z dobré praxe. Z velké míry tak záleží na vedení jednotlivých krajů, jak je kvalitní a aktivní v dané oblasti. 

V oblasti dávek potom systém zatěžují především vleklé problémy s budováním přehledných, uživatelsky jednoduchých a efektivních informačních systémů. Větší efektivity by šlo dosáhnout lepším propojením s daňovým systémem. Systém musí být spravedlivý a zároveň dlouhodobě udržitelný. Zásadní je pro mnoho sociálních služeb fungování Úřadu práce, kde dlouhodobý nedostatek  personálu, zejména ve větších městech, ztěžuje efektivitu fungování.  

Pestrá nabídka služeb bude díky předvídatelnému víceletému financování a kvalitnímu personálnímu zajištění dostupná ve všech regionech. Prevence bude mít přednost před drahým řešením následků.^[24] Systém dávek bude přehledný, udržitelný, provázaný s daňovým systémem a digitalizovaný.

• Nastavíme efektivní systém sociálních služeb a sociální práce s jasnými cíli a víceletým financováním, se zohledněním regionálních potřeb.
• Prosadíme rozvoj péče komunitní a terénní především v domácím prostředí, včetně všestranné podpory rodinných pečujících.
• Zasadíme se o pokračování změn pobytové péče, aby domovy a ústavy byly lidské a přívětivé. 
• Zlepšíme informovanost – online průvodce služeb a dávek poskytne přehledně uspořádané informace pro každého, kdo potřebuje pomoc.
• Zajistíme funkční IT systémy pro efektivní vyplácení podpor, podporu plánování sociálních  služeb a sledování efektivity jejich poskytování. Toto je předpokladem pro budoucí koncepční změny systému dávek.
• Prosadíme systém pravidelných valorizací tam, kde je potřeba zajistit větší předvídatelnost dávek, např. u rodičovského příspěvku.^[28]
• Podpoříme kvalitnější plánování a koordinaci v sociální oblasti v krajích a obcích s rozšířenou působností, například lepším využitím výstupů úspěšných pilotních projektů. Krajům a obcím chceme umožnit, aby pro seniory zajistily zvýhodněnou dopravu k lékaři nebo na nutné nákupy – bezbariérovou MHD, dostupnější taxi službou, komunitní výpomocí.
• Podpoříme zachování a rozvoj věrnostních programů a zvýhodněných vstupů pro seniory.
• Zefektivníme procesy sociálně-právní ochrany dětí tak, aby maximálně reflektovaly potřeby dětí a rodin a současně minimalizovaly administrativu. Změníme a posílíme systém náhradní rodinné péče tak, aby co nejvíce dětí mohlo vyrůstat v bezpečném a láskyplném rodinném prostředí.
• Přiznáme důležitost a nezastupitelnost profesím v sociální oblasti. Pro odborníky zajistíme odpovídající mzdové ohodnocení na úrovni např. hasičů či policistů a kvalitní profesní přípravu včetně celoživotního vzdělávání.
• Bydlení podpoříme systematicky vydáním zákona o podpoře v bydlení (viz bod Dostupnější bydlení pro důstojné žití).
• Nastavíme podmínky pro spolupráci úřadů práce s obcemi, neziskovkami a zaměstnavateli, aby pomoc byla poskytována včas a občané získali jejich služby i bez osobní návštěvy pobočky.

4 roky. V případě transformace ústavní péče jde nicméně o proces s dlouhodobým výhledem, který zcela jistě přesáhne jedno volební období.

• Při úpravách rodičovského příspěvku jsme prosadili zvýšení jeho měsíčního limitu, navrhli pravidelné navyšování a spustili webovou kalkulačku pro snadný výpočet, na co mají lidé nárok. Více zde a zde.
• Zasadili jsme se o férové navýšení příspěvku na péči, aby mohli lidé s postižením důstojně žít v domácím prostředí. Více zde.
• Spustili jsme vlastní web s přehledem sociálních dávek i s možností vyhledávání a našimi návrhy, jak systém změnit. Web pomáhá lidem zjistit, na jakou podporu mohou mít nárok a jak ji získat.
• Spolupředložili jsme návrh na transformaci kojeneckých ústavů na centra komplexní péče o děti se zdravotním postižením. Více zde a zde.
• Zasadili jsme se o lepší využití potravinových bank. Více zde.
• Aktivně řešíme, jak pomoci lidem zasaženým koronavirovou krizí. Více zde a zde.
• Opakovaně interpelujeme Ministerstvo práce a sociálních věcí a jednáme s Úřadem práce o jeho fungování tak, aby nedocházelo k prodlevám při vyplácení dávek a dlouhému čekání při vyřizování žádostí. Např. interpelace „Personální fungování úřadů práce“. Více zde.
• Ve financování sociálních služeb dlouhodobě prosazujeme změny, které povedou k jejich rozvoji, zkvalitnění pro klienty a zlepšení podmínek pro zaměstnance. Více zde a zde.
• Podporujeme rozvoj služeb pro seniory, dostupnost služeb domácí péče a zvýšení kvality ústavní péče. Více zde.
• Aktivně připomínkujeme vládní návrh zákona o sociálních službách, aby bylo zajištěno jejich stabilní i dlouhodobé financování, a tedy i možný rozvoj. Více zde.
• Vystupujeme proti vládnímu návrhu na úpravu dávek na bydlení, který by zhoršil dostupnost bydlení pro ohrožené skupiny obyvatel. Více zde.
• Zabýváme se problémy pěstounské péče – dostupností péče o děti mimo ústavy – a připomínkujeme vládní návrh novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Více zde a zde.
• Prosazujeme podporu terénních služeb a lepší fungování služeb na zdravotně-sociálním pomezí. Více zde.

Více než 400 obcí se potýká s rozsáhlým sociálním vyloučením. Chudoba ohrožuje přes 900 000 lidí. Nerovnost v přístupu ke vzdělání, bydlení a práci vede ke zhoršené kvalitě života části občanů v ohrožených regionech.^{[1, 2, 3]} Řešení problémů generuje vysoké finanční i společenské náklady.^[12]

Problém sociálního vyloučení je dlouhodobý, v době pandemie se navíc zhoršuje.

Nevhodná opatření typu bezdoplatkových zón, zanedbávání prevence a nesystematičnost v poskytované podpoře stojí stát každý rok stamiliony.^{[12, 16, 17]}

Příčiny vidíme v zanedbání 5 oblastí sociální politiky:

– kvalitního a levného bydlení,

–vhodného zaměstnání,

–služeb (zdravotních, sociálních, komunitních),

– dluhových poraden a možností řešení situace předlužených domácností,

– kvalitního vzdělávání, což vede mj. k předčasným odchodům ze škol.^{[12, 14, 16]}

Tyto oblasti jsou provázány a mezery v nich vedou k nedostupnosti služeb kapacitně i regionálně. V nejzávažnější podobě sociálního vyloučení se potíže týkají cca 73,8 tisíc osob (0,7 procent populace).^[1] Jedná se o dlouhodobě nezaměstnané osoby, rodiny sólo rodičů a rodiny se 3 a více dětmi. Až 5 procent dětí nedokončí základní vzdělání a nepokračuje na střední školy.^{[12, 16]} Téměř každý desátý dospělý je v exekuci.^[13]

Míra chudoby a její riziko se liší: v roce 2018 byla chudobou ohrožena více než pětina mladých lidí v ČR (22 procent, výzkum agentury Median). Mezi mladými lidmi bez maturity je ohroženo chudobou alarmujících 40 procent. Nejhorší situace je v Ústeckém a Karlovarském kraji. Romové byli vystaveni riziku chudoby šestkrát častěji.^[1]

Ve všech oblastech se dále prohlubují rozdíly mezi jednotlivými kraji a  mikroregiony. Rozdíl mezi Karlovarským krajem a zbytkem ČR je významný – ohroženo je 22,4 procent obcí, v celé ČR je to potom 8,3 procent obcí.^[19]

Vzdělání úzce souvisí se sociálním postavením rodičů dětí, také rozdíly mezi školami jsou v ČR v mezinárodním srovnání velmi vysoké.^[10]

Počítat s rychlým zázračným řešením nelze. Je třeba nastavit takové podmínky, aby se jednotlivé oblasti veřejného zájmu dařilo postupně posouvat od označení „nedostupné“ k hodnotě „dostupné“.

Lidé budou mít rovné šance bez ohledu na to, kde a komu se narodili. Zdravotní péče, kvalitní vzdělání a pomoc s bydlením budou dostupné všem a ve všech regionech. Legální práce se bude vyplácet i nízkopříjmovým. Ve společnosti poroste soudržnost.

• Na řešení sociálních problémů na místní úrovni zajistíme finanční a metodickou podporu obcím a školám.
• Prosadíme zákon o podpoře v bydlení, který upraví podmínky pro rozhodování o bydlení na místní úrovni, nastaví postupy a financování sociální práce s lidmi v bytové nouzi a prováže tuto pomoc s dávkovým systémem. Zavedeme návratnou úhradu kauce na bydlení. 
• Zajistíme dostupnost všech stupňů vzdělávání pro děti ohrožené školním neúspěchem. Počínaje včasnou podporou rodin od předškolní přípravy přes pomůcky a doučování zajištěné školou, obědy a svačiny ve školkách a školách, účast  chudých dětí na kroužcích a zájmových aktivitách až po zajištění stipendií po dobu studia středních a vysokých škol.
• Zohledníme náročnost práce v strukturálně postižených lokalitách ve financování škol.
• Sestavíme podpůrné týmy založené na přístupu case managementu. Budou pracovat s rodinami znevýhodněných dětí a meziresortně propojí školy a pracovníky sociálních služeb, zdravotnictví a neziskových organizací.
• Sociálně znevýhodnění uchazeči o zaměstnání budou na úřadech práce připravováni k nástupu a setrvání na běžném trhu práce. Od krátkodobé práce na částečný úvazek přes tréninková pracovní místa u obcí a integračních sociálních podniků s podporou dluhového poradenství a rekvalifikace až po zprostředkování zaměstnání s asistencí zaměstnancům i zaměstnavatelům po dobu jejich zaškolení. 
• Zajistíme, aby bylo ve všech obvodech obcí s rozšířenou působnost s vysokým podílem předlužených osob dostupné poradenství v řešení exekucí a dluhových pastí.
• Podpoříme pravidelné supervize a možnosti seberozvoje pro učitele ve strukturálně vyloučených regionech.

Je to proces s dlouhodobým výhledem, který zcela jistě přesáhne jedno volební období.

• Spustili jsme vlastní web s přehledem sociálních dávek i s možností vyhledávání a našimi návrhy, jak systém změnit. Web pomáhá lidem zjistit, na jakou podporu mají nárok a jak ji získat.
• Zasadili jsme se o lepší využití potravinových bank. Více zde.
• Aktivně řešíme, jak pomoci lidem zasaženým koronavirovou krizí. Více zde a zde.
• Opakovaně interpelujeme Ministerstvo práce a sociálních věcí a jednáme s úřady práce o jejich fungování tak, aby nedocházelo k prodlevám při vyplácení dávek a dlouhému čekání při vyřizování žádostí o ně, např. interpelace „Personální fungování úřadů práce“. Více zde.
• Vystupujeme proti vládnímu návrhu na úpravu dávek na bydlení, který by zhoršil dostupnost bydlení pro ohrožené skupiny obyvatel. Více zde.
• Prosazujeme podporu terénních služeb a lepší fungování služeb na zdravotně-sociálním pomezí. Více zde.
• Podali jsme žádost o přepracování zprávy, která referuje o plnění závěrů rozsudku ve věci D. H. proti České republice, který není ani po třinácti letech uspokojivě naplňován.
• Snažíme se o zavedení místní příslušnosti exekutorů, díky níž by se mohli lidé ze sociálního vyloučení vrátit do plnohodnotného ekonomicky aktivního života. Řešíme dětské exekuce.

Postupy porodní péče napříč republikou nejsou jednotné.^[5] Hrazená poporodní péče v domácím prostředí dnes není dostupná. Ženy tak mají omezenou možnost volby péče, zvláště v náročném období po porodu. Center porodní asistence podporujících fyziologické porody je stále málo.

Porodnictví u nás potřebuje úpravu, především v péči o nízkorizikové rodičky. Česká republika je dlouhodobě kritizována ze strany OSN (Committee on the Elimination of Discrimination against Women, CEDAW) a dalších institucí mimo jiné za neadekvátní nerespektující metody či za omezování kompetencí porodních asistentek.^[1] Jako velký problém vnímáme nedostatečný respekt k autonomii rodičky, k jejím přáním a volbám ohledně poskytované péče.

I přes to, že má žena právo na volbu poskytovatele zdravotní péče, není u nás tato volba snadno realizovatelná. Péči v těhotenství hrazenou ze zdravotního pojištění může poskytovat pouze lékařka či lékař se specializací na gynekologii, ačkoliv i porodní asistentka je vysokoškolsky vzdělaným zdravotníkem, který může vést péči o nízkorizikové rodičky nebo o rizikové rodičky pečovat společně s lékaři.^[2]

Ženy si mohou vybrat porodnici bez ohledu na spádovou oblast, ale v současnosti k tomu nemají souhrnná a objektivní data. Recenze jednotlivých porodnic a dotazníková šetření jsou momentálně jediným zdrojem dat, což je nedostačující.^{[3, 4]}

Data z porodnic o jednotlivých výkonech jsou velmi důležitým ukazatelem. Díky nim lze pak provádět analýzu postupů v zařízeních a v kontextu dat z ostatních porodnic pak navrhovat doporučení, která povedou ke zlepšení péče.

V souvislosti s tím je potřeba, aby byly sjednocené postupy péče napříč republikou, a to v souladu s nejnovějším dostupným poznáním.^[5] Je třeba se vyhnout rutinním a někdy i poškozujícím praktikám, které v systému přetrvávají.^{[6, 7]}

Dále je potřeba do systému hrazené péče zařadit porodní asistentky, především z důvodu aktuálně neexistující návazné poporodní péče v domácím prostředí. Podpořit bychom chtěli i spolupráci porodních asistentek s dětskými lékaři.

Jednotné postupy dle nejnovějších poznatků zajistí vysokou kvalitu péče napříč republikou. Díky veřejně dostupným datům o poskytované péči si ženy budou moci vybrat porodnici dle vlastních kritérií. Péče porodních asistentek bude široce dostupná a hrazená pojišťovnami.^[8]

• Finančně podpoříme porodnice, aby vznikala další centra porodní asistence.^[16]
• Zajistíme, aby data o poskytované porodnické péči v nemocnicích byla sbírána a z nich získané statistiky byly veřejně publikovány. Rodičky si podle nich budou moci zvolit porodnici dle vlastního uvážení.
• Zavedeme hrazení péče porodní asistentky z veřejného zdravotního pojištění bez nutnosti indikace lékařem. Tím zjednodušíme systém péče a pomůžeme rozšířit služby porodních asistentek. Zlepšíme tak péči o ženy a novorozence a zároveň uvolníme kapacity gynekologům.
• Zajistíme vytvoření doporučených postupů pro poskytovatele péče založené na nejnovějších poznatcích. Tím dojde ke sjednocení poskytované péče a zlepšení její kvality napříč republikou. V postupech budou jasně vymezená práva a povinnosti všech účastníků, tedy poskytovatelů i příjemců péče.
• Budeme podporovat funkční systém celoživotního vzdělávání pro porodní asistentky s cílem prohlubovat jejich schopnosti a kompetence.
• Zavedeme pravidelné vyhodnocování získaných dat o péči v jednotlivých porodnicích s cílem předcházet rutinnímu používání nadbytečných praktik (nástřih hráze, medikace), či dokonce praktik dávno překonaných a poškozujících (Kristellerova exprese, separace novorozence od matky, nemožnost bondingu, nejednotné a často protichůdné rady o kojení).
• Podpoříme ženy v jejich volbě poskytovatele péče v těhotenství, při porodu i po něm tím, že zpřístupníme péči porodních asistentek s důrazem na kontinuálnost péče poskytované jednou osobou.
• Budeme podporovat kojení sjednocenými postupy laktačního poradenství a plošně dostupnou pomocí v průběhu celého období kojení.

2-6 let

• V souladu s programem jsme se zasazovali o diskusi se všemi aktéry v současném českém porodnictví, tedy i s rodičkami a s porodními asistentkami. Osobní účastí na akcích věnovaných podpoře porodů a zorganizováním semináře se zdravotníky ve Sněmovně jsme přispívali k šíření povědomí o osvědčených postupech doporučovaných WHO.^[11]
• Poslankyně Olga Richterová předložila pozměňovací návrh, aby působení porodních asistentek hrazené pojišťovnou nebylo vázané pouze na nutnost žádanky od lékaře.^[12]
• Zasadili jsme se o co nejdřívější rozvolnění zákazu přítomnosti otců u porodu v době epidemie covid-19 při dodržení hygienických opatření.^[13]

Některé nemocnice mají potíže s dodržováním práv pacientů, například ve věci nahlížení do zdravotnické dokumentace či přítomnosti osob blízkých. Problém je v nedostatečném právním povědomí zdravotníků a také ve vymahatelnosti práv pacienta přímo na místě při poskytování péče.

Některé nemocnice odmítají práva pacientů akceptovat s odvoláním na personální nebo prostorové kapacity.^{[6, 7]} Provozní dokumenty nemocnic jsou mnohdy v přímém rozporu s platnou legislativou ČR. Někteří zdravotníci také uplatňují paternalistický přístup k péči a jsou přesvědčeni, že mají za život pacienta a jeho rozhodnutí na poli zdravotní péče stoprocentní odpovědnost. Často mají zdravotníci obavu z případného právního sporu. Osoby blízké jsou často z procesu uzdravování vyřazovány, opakovaně se objevily případy, kdy byl rodičům zamezen přístup k dítěti při hospitalizaci. Pacientské organizace, které se s tímto problémem obrátily na Ministerstvo zdravotnictví, neuspěly a bylo jim řečeno, že ministerstvo v tomto nemůže pomoci, přestože je řada nemocnic pod jeho přímou správou. Krajským úřadům chybí metodika a často i odborně vzdělaný personál, který by nemocnice v problematice práv pacientů vedl správným směrem.

Při hospitalizaci zvlášť zranitelných skupin pacientů (děti, rodičky, umírající) dochází k porušování zákona, narůstá počet konfliktních situací mezi lékaři a pacienty či jejich blízkými, kteří se brání.^[8]

Zvyšuje se počet stížností na nemocnice.^{[9, 10]} Pacientům není umožňováno nahlížet do zdravotnické dokumentace, není respektováno právo pacienta na svobodnou volbu formy poskytované zdravotní služby a stále více pacientů odmítá akceptovat nepartnerský vztah a protiprávně nastavené provozní řády nemocnic. Narůstá tlak na systém a lze očekávat nárůst počtu žalob na nemocnice i krajské úřady, což jistě není vhodným cílovým stavem. Situace vyžaduje okamžité řešení.

Problém zvýraznila aktuální proticovidová opatření, nicméně jde o dlouhodobý stav. Celá problematika je dobře upravena v zákoně, avšak nemocnice platnou legislativu často nereflektují.

Práva pacientů budou dodržována a zdravotníci budou mít při poskytování zdravotní péče jasnou metodiku, která umožní vytvoření respektujícího a partnerského prostředí.

• Vytvoříme standardy kvality pro dodržování práv pacientů a pro kontrolu jejich dodržování. Nyní není podle čeho dodržování práv kontrolovat. Vznikne např. standard, jak má mít nemocnice ošetřenou možnost přítomnosti pečující osoby při hospitalizaci dítěte či jak má být vyřešeno odmítnutí poskytování péče prostřednictvím negativního reversu.
• Spustíme osvětovou kampaň o právech pacientů a zdravotníků. Soustavně narážíme na nedostatek informací u poskytovatelů i příjemců péče. Podpoříme pravidelné vzdělávání zdravotníků ve věci práv pacientů a aktuální legislativy.
• Vytvoříme doporučené standardy vybavenosti a podpoříme nemocnice, které při stavbě nebo rekonstrukci budou v projektu počítat s přítomností osoby blízké („family centered care“).
• Umožníme jednodušší nahlížení do zdravotnické dokumentace ze strany pacienta – lhůtu 5 dnů, kterou má nemocnice na umožnění nahlédnutí, zkrátíme.
• Pracovníci odborů zdravotnictví na krajských úřadech, pracovníci odboru práv pacientů na Ministerstvu zdravotnictví a pracovníci právních oddělení v nemocnicích budou povinni absolvovat pravidelné akreditované vzdělávání v oblasti práv pacientů, aby byli schopni efektivně řešit stížnosti na porušování práv pacientů v nemocnicích.
• Formou otevřených grantových výzev umožníme sdílení příkladů dobré praxe napříč nemocnicemi a vzdělávacích programů k budování partnerských vztahů mezi zdravotníky a pacienty.
• Budeme podporovat supervize pro zdravotníky, stejný koncept funguje a velmi dobře se osvědčil v sektoru sociálních služeb.

• Olga Richterová opakovaně apelovala na možnost přítomnosti třetích osob u porodů i během nouzového stavu.
• Olga Richterová interpelovala ministra zdravotnictví ve věci plošného zákazu doprovodu jedné osoby k porodům.
• Díky naší iniciativě a reakci veřejnosti došlo k udělení výjimek pro přítomnost třetích osob u porodů v době nouzového stavu.
• Na nátlak Pirátů vydalo ministerstvo zdravotnictví metodiku, která objasňuje nesrovnalosti při poskytování péče nezletilým pacientům.

Odstraňování bariér různého typu z veřejného prostoru se týká statisíců osob.^[16] Stát nevyžaduje plnění svých vlastních předpisů v této oblasti. Odstraňování bariér z veřejného prostoru nemá jasná pravidla. Podpora zaměstnávání osob s postižením není efektivní.

Lidí s nějakým druhem postižení je v ČR 1,2 milionu.^[16] Tito lidé zůstávají často zbytečně odkázáni na pomoc druhých kvůli různým omezením samostatného pohybu ve veřejném prostoru, včetně různých typů úřadů, škol a dalších institucí. I bezbariérové přístupy v nekvalitním provedení se stávají překážkou. Často je to jen proto, že chybí kontrola státních institucí nebo dostatek motivačních programů na krajích a obcích, které by budování kvalitních bezbariérových přístupů podpořily.

Problémem je také bariérovost veřejné dopravy pro cesty do zaměstnání, do školy nebo kamkoliv jinam. Stále je mnoho budov všech typů škol špatně dostupných, není dostatek studijních materiálů upravených pro potřeby lidí s různými formami postižení.

Každý člověk může být dočasně omezen v oblasti mobility, proto se bezbariérovost týká všech. Je důležitá pro všechny se sníženou pohyblivostí a orientací a přechodně i pro rodiny s malými dětmi nebo pro poúrazové období.

V oblasti zaměstnanosti stát vynakládá velký objem finančních prostředků, které by měly být motivační jak pro člověka s postižením, tak pro zaměstnavatele. Bohužel programy na podporu zaměstnávání osob s postižením jsou nepříliš efektivně roztříštěny do více než 20 programů pod různými institucemi.^[23] Pro osoby s postižením je tedy obtížné se v systému vyznat a využít tak např. účinnou pracovní rehabilitaci, která úspěšně funguje ve všech vyspělých státech Evropy.

Stále chybí zákon o sociálním podniku, který by upravil podporu znevýhodněných osob nejen v oblasti zdravotní, ale také se zřetelem na jejich sociální začlenění a pracovní uplatnění.

Doprava, veřejný prostor, bydlení i veřejné instituce jsou dostupné bez bariér napříč republikou. Požadavky na bezbariérovost jsou součástí zadávacích dokumentací. Účinně podporujeme zaměstnávání lidí s hendikepem, sociální podniky připravují ke vstupu na otevřený pracovní trh.^{[1, 2, 3, 4, 5, 13, 22]}

• Bezbariérová veřejná doprava musí být dostupná v celé ČR. Zaměříme se na bezbariérové rekonstrukce vlakových nádraží, nákup nízkopodlažních vlakových souprav a vozů, posílení bezbariérových spojů v dálkové autobusové dopravě.^{[1, 12]}
• Rozšíříme motivační programy pro kraje a obce, které řeší přístupnost úřadů, obchodů, služeb, veřejných toalet, zdravotnických zařízení^[6], kulturních akcí a památek.^{[7, 9, 10, 11]}
• Bez přístupných vzdělávacích institucí nelze realizovat inkluzivní vzdělávání pro všechny. Podpoříme vysoké školy, kraje a obce v bezbariérových rekonstrukcích a v tvorbě přístupných výukových materiálů.^[1]
• Podpoříme výstavbu bezbariérových bytů. Lidem se specifickými potřebami umožníme žít v přirozeném prostředí, aby nemuseli vyhledávat ústavní péči.^[1]
• Zrevidujeme proces přidělování pomůcek ze zdravotního pojištění a přes Úřad práce, aby kompenzační pomůcky a moderní technologie byly dostupné a lidé s postižením tím pádem maximálně soběstační.^{[1, 18]}
• Budeme vzdělávat odbornou i laickou veřejnost i státní správu v oblasti přístupnosti prostředí, produktů a služeb, aby klíčové informace byly přístupné a srozumitelné všem bez ohledu na typ postižení.^{[24, 25]}
• Prosadíme zákon o sociálním podnikání, který rozšíří možnosti zaměstnávání osob s postižením od chráněných dílen k integraci s využitím sociálních podniků. Ty pak připraví zaměstnance se znevýhodněním k přechodu na otevřený trh práce. Zákon o sociálním podnikání funguje na Slovensku, v Rakousku, Polsku a dalších evropských zemích.^{[19, 20, 21]}
• Podpoříme organizace, které se věnují zaměstnávání osob s postižením a pracovní rehabilitaci, prosadíme také finanční úlevy pro zaměstnavatele osob s postižením.
• Zaměříme se na důslednou kontrolu a aplikaci „bezbariérové legislativy“ (vyhl. 398/2009 Sb.). Zasadíme se o praktické využívání principu univerzálního designu, tj. řešení pro všechny.^[8]

• Zaměřujeme se na samostatné řešení oblasti služeb pro seniory, dostupnost služeb domácí péče a kvalitu péče ústavní.
• Zasazujeme se o úpravu Příspěvku na péči.
• Prosazujeme podporu terénních služeb a lepší fungování služeb na zdravotně-sociálním pomezí.
• Předložili jsme návrh zákona o asistenčních psech.^[17]
• Aktivně se věnujeme přístupnosti železniční dopravy, viz interpelace Radka Holomčíka.^[18]

V ČR je cca 6250 obcí nejrůznější velikosti, od maličkých vesnic po velká města, a každá je unikátní. Stát se ale k samosprávám chová macešsky, neváhá jim sahat na příjmy a zároveň po nich chce stále více byrokracie. Obce ani kraje nemají stabilní finanční rámec pro rozvoj.

Velmi rozvinutý systém obecní a krajské samosprávy je sice komplikovaný a nákladný^[1], ale zároveň je projevem vysoké úrovně demokracie. Umožňuje občanům participovat na místní a regionální správě věcí veřejných v míře, která není ani jinde v Evropě samozřejmá. Řešit vysoký počet obcí jejich slučováním shora je nepřípustné – místo toho je vhodné podporovat modely meziobecní spolupráce (jako např. ve Francii)^{[2, 3]} a obce k této spolupráci finančně motivovat.
Slabinou českého systému je sešněrovanost všech obcí do jediného obecního zřízení. Tentýž model pro statisícové město i nevelkou ves ale nemůže fungovat dobře. Jiné státy se vyznačují větší variabilitou mezi jednotlivými velikostními typy – co do participace občanů, volebního systému nebo způsobu řízení.^[4]
Všem obcím bez ohledu na velikost je společné administrativní zatížení, které na ně stát uvaluje. Právě na základě jednotného obecního zřízení musí i ty nejmenší obce plnit náročné úkoly v přenesené působnosti.^[5]
Nejmenší obce si nemohou dovolit uvolněného funkcionáře, přitom základní samosprávné úkony jsou neměnné. Řada obcí také bojuje s tím, že mnoho obyvatel v nich není trvale přihlášeno, což má na jejich rozpočty zásadní dopad. Obce zatěžuje např. i veřejné opatrovnictví, aniž by stát tento úkol patřičně kompenzoval (dědicem po opatrovanci přitom není obec, ale stát).^[6]

S množstvím povinností uložených státem se musejí potýkat i kraje, které přitom nemají mnoho významných samosprávných kompetencí, což se projevuje i malým zájmem občanů o krajskou samosprávu.^[7]

V krizi se ukazuje, že stát nezajišťuje dostatečně stabilní finanční rámec pro rozvoj obcí a krajů.^[8] Spoléhat se tolik na státem organizované rozdělování dotací není efektivní cesta, ačkoliv zvláště pro nejmenší obce musí být dotační programy zachovány.

Model samosprávy bude odpovídat velikosti obce a umožňovat občanskou participaci. Fungující demokracie na lokální úrovni pozitivně ovlivní demokracii jako takovou, posílí soudržnost společnosti a zeslabí odstředivé tendence. Stát zajistí stabilní financování obcí i krajů.

• Po diskusi s obcemi, městysy a městy navrhneme přizpůsobení obecních zřízení včetně volebního systému jednotlivým typům obcí a posílení forem meziobecní spolupráce. Nebudeme obce slučovat, ale propojovat na základě dobrovolnosti. Na všech úrovních budou přítomny prvky přímé demokracie.
• Zrevidujeme agendy v samostatné i přenesené působnosti za účelem redukce administrativy. U obcí 1. typu omezíme přenesenou působnost na minimum.^[5] Obce budou moci vykonávat i úkoly státní správy, ale pouze tehdy, pokud to samy chtějí nabízet jako službu občanům (např. stavební agenda).
• Na základě analýzy dat vytvoříme typologizaci obcí (nejen na základě velikosti a počtu obyvatel, ale též socioekonomických ukazatelů) a stanovíme pro každou kategorii doporučenou úroveň vybavenosti.
• Zabezpečíme udržitelné financování krajů a obcí. Do finančního zajištění místních projektů více zapojíme státní rozvojovou banku (ČMZRB).^[9] Zachováme účelné dotační programy, zvláště pro nejmenší obce. Jinak ale raději pošleme peníze přímo do krajských a obecních rozpočtů – samosprávy nejlépe vědí, kam peníze nasměrovat. Prozkoumáme možnosti posílení vlastních příjmů obcí.
• Byrokracii odbouráme i digitalizací. Státní správu z pohledu občana výrazněji oddělíme od samosprávy.
• Počet přihlášených obyvatel vyvážíme pro rozpočtové určení daní i dalšími ukazateli (v případě krajů zohledníme např. silniční síť).^[10]
• Po zkušenostech s epidemií posílíme připravenost samospráv na krizové situace. Vláda s nimi bude lépe spolupracovat.
• U vybraných centrálních úřadů povedeme diskusi o jejich přesunu do regionů.
• Rozšíříme veřejné opatrovnictví na svazky obcí a kraje a zajistíme jim odpovídající postavení v dědickém řízení.

• Bojujeme za zachování stavebních úřadů s místní znalostí v obcích (viz bod Jednodušší výstavba se zapojením veřejnosti).
• Prosadili jsme možnost snáze a úsporněji konat místní a krajská referenda.^[11]
• Prosazovali jsme opakovaně kompenzaci výpadku příjmů obcí a krajů, ať už způsobených koronavirem, nebo daňovými změnami.^{[12, 13]}
• Přiměli jsme vládu, aby upustila od záměru rušit poštovní pobočky a matriky.^[14] Stejně tak jsme bojovali za zachování finančních úřadů a policejních stanic v regionech.
• Usilovali jsme o zrušení místní příslušnosti při jednání s úřady a úspěšně jsme to navrhli a prosadili u řidičských průkazů.^[15]
• Prosazovali jsme úpravu rozpočtového určení daní pro kraje tak, aby zohledňovalo délku silniční sítě.^[16]
• Spustili jsme projekt Absurdity – v projektu shromažďujeme podněty občanů, kteří popisují absurdní problémy, s nimiž se setkali v rámci jednání s úřady či státní správou.^[17]

Chybí vyvážené podmínky pro rychlé povolování staveb s respektem k prostředí, veřejným zájmům i potřebám rezidentů, nebrzdící rozvoj území. Stavební řízení trvá až 246 dní, je příliš složité a byrokratické.^[1] Vládou prosazovaný stavební zákon je nedomyšlený.

Současný systém stavebního řízení je komplikovaný a často značně nepřehledný^[3], a to zejména pro stavebníky z řad občanů, malých firem a obcí.^[1] Tento stav nejenže omezuje investiční činnost, ale také zvyšuje náklady všech skupin investorů.^[3]

V žebříčku Světové banky porovnávajícím stavební řízení v různých zemích se ČR nachází na 157. místě. Povolení modelové stavby skladu, kterou Světová banka porovnává, by v ČR trvalo 246 dní.^[1]

Současná vláda se vydala zcela nevhodnou cestou centralizace, která znamená stažení stavební správy z menších obcí a rozhodování bez znalosti místních poměrů.^[19] Budování nové soustavy úřadů by znamenalo značné náklady.^[20] Vládní návrh je silně kritizován řadou odborných autorit.^[23]

Stavební řízení bude digitální, s minimem administrativy, předvídatelné, přizpůsobené různým typům staveb a vyvažující veřejné a soukromé zájmy. Veřejnost bude zapojena, aniž by to řízení zdržovalo. Stavebník bude jednat jen s jedním úřadem a ten si sám zajistí další podklady. 

• Provedeme revizi dotčených orgánů státní správy, tedy toho, které úřady se vyjadřují ke stavebnímu záměru. Upravíme legislativu tak, aby se vyjadřovaly skutečně jen ty úřady, u kterých je to v daném případě nezbytné. Zjednodušíme podmínky a zkrátíme lhůty u jednoduchých staveb.
• Zachováme stavební úřady na místní úrovni, aby rozhodovaly se znalostí prostředí. Centralizovaný stavební superúřad odmítáme. 
• Sladíme podmínky a postupy povolování staveb napříč stavebními úřady.
• Již na začátku stavebního řízení by investor měl mít dostatek informací, aby dokázal posoudit, jestli bude jeho záměr realizovatelný, či nikoliv. Místo centralizace posílíme metodickou podporou stavebních úřadů tak, aby byl dostupný jednoznačný výklad stavebního zákona a územněplánovací dokumentace. 
• Prosadíme plnou digitalizaci celého procesu po vzoru Skandinávie, kde se termíny hlídají automaticky. Průběh stavebního řízení je transparentní v každém momentu a klient ví, v jaké fázi se nachází jeho žádost, jaké podmínky musí splnit a jaké podklady má v daný moment dodat. Existuje jediná verze elektronické dokumentace, pro řízení se využívá Portál stavebníka a jako podklad slouží elektronické mapy. Díky Portálu stavebníka a digitalizaci také zrychlíme doručování rozhodnutí účastníkům řízení. 
• Budeme chtít princip jeden úřad – jedno razítko.
• Občané a spolky budou mít právo smysluplně se vyjádřit – veřejnost musí mít právo ovlivňovat stavby s dopadem na okolí, kde lidé žijí.
• Velká města si budou moci přizpůsobit stavební předpisy v souladu se svými specifickými podmínkami.
• Obce budou mít možnost zavést příspěvek developerů na infrastrukturu, který nahradí současné neprůhledné prostředí.
• Pokud vláda svůj nový stavební zákon prosadí na sílu, náprava škod – především přiblížení rozhodování zpátky k lidem na lokální úrovni – bude naší prioritou.

4 roky (1 rok analýzy a vypořádání připomínek ke stávajícímu návrhu, 1 rok tvorba nového stavebního zákona, 1 rok schvalování, 1 rok příprava na spuštění)

• Společně s dalšími opozičními stranami jsme předložili alternativní návrh stavebního zákona, který zachovává stavební úřady v menších obcích, posiluje roli samospráv a výrazně usnadňuje stavební řízení.^[9]
• Ministryni Kláře Dostálové jsme v prosinci 2018 zaslali základní teze k připravované rekodifikaci stavebního řízení a předběžné dotazy na postoj MMR^[4], v nichž jsme na prvním místě uvedli, že odmítáme politiku „o nás bez nás“ – účast veřejnosti při povolování výstavby musí být zachována.
• Uspořádali jsme mezinárodní odborný seminář a ujasnili roli územní a plánovací dokumentace při plánování výstavby, včetně regulačních plánů.^{[5, 6]}
• Prosadili jsme klíčový zákon pro digitalizaci stavebního řízení – digitální technickou mapu.^{[2, 10]} Díky její existenci bude možné provádět přesnější územní plánování, zjednoduší se stavební řízení a zefektivní se procesy veřejné správy.
• Připomínkovali jsme věcný záměr i návrh nového stavebního zákona.^{[7, 8]} 
• Zaslali jsme ve spolupráci s Prahou ministryni Dostálové podněty ke sdílení dat, aby byly dodržovány lhůty k vyřizování stavebních povolení.^[21]
• Tlačili jsme Ministerstvo spravedlnosti k navýšení kapacit správních soudů, kde se táhne řada žalob ve věcech stavebních projektů a územních plánů.^[22]
• Navrhli jsme lepší kontrolu fungování Státního fondu dopravní infrastruktury ve věci dopravních staveb.^[18]

Státní nákupy tvoří přes 10 procent HDP, v roce 2019 to bylo 666 miliard korun.^[1] Některé zakázky jsou přitom netransparentní či nedosahují potřebné kvality. Úředníci tráví čas formalitami. Navíc se mnoho firem státním zakázkám vyhýbá a státu se ztenčuje nabídka.

I když se situace oproti minulosti zlepšila, veřejné zakázky a dotace bohužel získávají nezřídka neprůhledné společnosti. V roce 2015 Transparency International a společnost Bisnode spočítaly, že v průběhu 8 let získaly firmy s konečnými vlastníky z daňových rájů veřejné zakázky za nejméně 244 miliard korun.^[20]

Zadávání veřejných zakázek je velmi byrokratické – nejen pro zadavatele, ale i pro menší dodavatele. IT systémy pro veřejnou evidenci zakázek nejsou dostatečně propojené. Centrální nákupy, které by mohly přinášet úspory z rozsahu, jsou využívány v nedostatečné míře.^{[4, 5]} Komplikované může být nevhodné použití jiných než cenových kritérií, což může vést k nekvalitním dodávkám. Nebývají zohledněny náklady na životní cyklus produktu ani náklady na administraci zakázky. Problémem je leckdy i účelové dělení zakázek, aby nemusely být vypisovány veřejně.^[1]

Ne vše je otázkou legislativy, v řadě případů by pomohlo lepší metodické vedení, nejlépe ze strany dozorových orgánů, jako je Ministerstvo pro místní rozvoj. Pomoci mohou také příklady dobré praxe, například u společensky odpovědného zadávání veřejných zakázek nebo u použití nefinančních kritérií.