V souhrnu navrhovaná opatření státu peníze přinesou, ať už přímo, nebo skrze zvýšení počtu osob pracujících na legálním trhu práce. 

Současný systém srážek ze mzdy je pro dlužníky demotivující. Od určité výše příjmů se dlužníkům sráží 100 procent vydělané částky.^[14]

Myslíme si, že převážně z tohoto důvodu se dlužníci se svými dluhy tzv. naučili žít a nemají zájem splatit své dluhy rychle. 

Je velmi pravděpodobné, že dlužníci si zajišťují vyšší disponibilní příjmy skrze přivýdělky v šedé ekonomice. Zejména proto, že jsou nezabavitelné částky tak nízké.^[13]

Toto nastavení pak neprospívá samotným dlužníkům (nízké důchody vypočtené z nízkých příjmů), věřitelům (nízké příjmy dlužníka znamenají i nízký příjem věřitele) ani státu a jeho obyvatelům (nižší či nulové příjmy z šedé ekonomiky).

Věříme, že pokud dlužníkům zbyde více peněz z legálního zaměstnání, budou motivováni k návratu na legální trh práce. 

Podpořili jsme zvýšení limitů slevy na děti při projednávání zákonů o změně daně z příjmů v roce 2020.^[15]

Dále podporujeme změnu u slevy na manželku/manžela, kterou v současném nastavení  považujeme za demotivující pro plnohodnotný návrat na trh práce.^[2]

Česká geologická společnost už nyní upozorňuje na nedostatek stavebních hmot v Česku.^[16]

Zvýšení zdanění těžby znamená vyšší příjmy pro obce, ve kterých těžba probíhá. Očekáváme, že obce mohou být smířlivější k otevírání nových těžebních prostorů z důvodu vyšších příjmů do jejich rozpočtů.

Nové otvírky však nesmí být v rozporu s ostatními chráněnými zájmy, jako je ochrana přírody a životního prostředí nebo vodních zdrojů. 

Nynější příjmy naprosto neodpovídají zátěži, kterou dobývací prostory dotčeným obcím způsobují.

Očekáváme, že zkrácení dopravního řetězce a vyšší nabídka surovin na trhu nepovede ke zdražení stavebních surovin, a tedy ani k prodražení staveb.

Trh s digitálními službami nezná hranic. Důsledkem je, že  nadnárodní giganti, kteří působí i na českém internetovém trhu, těží z neférové konkurenční výhody. Děje se tak zejména proto, že v Česku neplatí daně z příjmů nebo že zaměstnávají minimum personálu přímo v Česku.

Zahraniční internetové společnosti odvádějí třicetkrát menší daně než ty české, přičemž se jedná o společnosti s přibližně stejnými tržními podíly.^[17]

Ekologické daně zahrnují široké spektrum daní a poplatků.

Patří mezi ně například spotřební daně na pohonné hmoty, silniční daň, silniční mýto, poplatky z těžby nerostných surovin, poplatky za odnětí ze zemědělského půdního fondu, systém evropských emisních povolenek a svým způsobem i daň z nemovitých věcí.

Dále je nutné zahrnout i nové instituty daňového práva, a to jak na evropské, tak národní úrovni. Jedná se například o poplatek z netříditelných plastů, jehož zavedení zvažuje Evropská unie, nebo například vyrovnávací uhlíkovou daň na obory doposud nezahrnuté v systému Evropských povolenek.^[18]