Měření rychlosti soudců už mnoho let funguje v Německu.^[47] My zatím nechceme soudcům předepisovat přesné lhůty, co jim má jak dlouho trvat, jako to mají v Německu. Prozatím jim jen chceme poskytnout srovnání, jak stejná věc trvá dlouho kolegům řešícím obdobné věci. Srovnání proběhne u velkého počtu věcí, aby mělo vypovídající hodnotu. Pochopitelně systém umožní vyloučit průtahy způsobené účastníky řízení. Systém kvality se nebude zaměřovat pouze na rychlost, ale i kvalitu, např. počtem rozhodnutí, která finálně obstála u vyšších instancí. Určitě ale chceme nastavit cílová časová období, aby se například snížil počet nevyřízených věcí starších 2 let ve správním soudnictví z 25 procent na méně než 5 procent.

To určitě nechceme. Alfou a omegou je pro nás nezávislost a nestrannost soudců. Kvality nelze primárně dosahovat represí. Za důležitější považujeme dobrý výběr, vzdělávání a vedení, nicméně nelze zavírat oči nad tím, pokud dojde k vážné chybě, která může někomu zkazit život.  Proto přísně respektujeme to, že pokud soudce pochybí, pouze trestní nebo kárný soud ho může odsoudit. Do této kategorie patří i justiční excesy, které jsou kárným proviněním. Pouze u soudců, kteří již byli sami odsouzeni a za které stát musel zaplatit náhradu škody z peněz daňových poplatníků, budeme pečlivě zvažovat, zda je na místě požadovat regresní úhradu škody, jako to dělají zaměstnavatelé v jiných profesích. Výše tohoto regresního nároku je u nedbalosti zastropována na 4,5 násobku platu soudce. Ve skutečnosti se však regresy téměř neuplatňují, ačkoliv stát uhradí ročně přes 300 milionů korun škody za průtahy a nezákonná rozhodnutí.^[42]

Za socialismu byly soudy úzce provázány s komunistickou stranou a do funkcí se člověk dostal za stranickou angažovanost spíš než za schopnosti. Mezinárodní organizace doporučují^[31], aby bylo jmenování do funkcí šéfů soudů založeno na meritokratickém principu, tedy na odvedené práci a osobní historii. Na ministerstvu se však dosud někdy stávalo, že lidi z ministerstva viděli jmenovaného uchazeče poprvé při jmenovacím ceremoniálu na Hradě.^[32]  Proto u každého uchazeče budeme ověřovat důvěryhodnost a jeho předchozí zkušenosti a chceme důsledně používat transparentní výběrová řízení. Zejména u šéfů soudů budeme důkladně zkoumat, jak si daný soudce počínal ve své předchozí funkci, a budeme požadovat průpravu ze soudního managementu. Šéf soudu má totiž rozhodující vliv na jmenování vedení soudu, na organizaci práce, řešení problémů, etiku práce i na pracovní atmosféru, a proto chceme, aby měly soudy důvěryhodné vedení.

Je skutečně pravda, že ve východní Evropě skončily rady pro soudnictví nezdarem. Je tomu tak proto, že šlo o silné mocenské orgány, které ovládli politici či na ně navázané persony.^[33] Oproti tomu my chceme radu pro soudnictví, která nebude mít silové kompetence, ale bude zastřešovat soudnictví jako systém, bude se zaměřovat na nastavení standardů kvality pro občany.^[34] Toto je tzv. slabý či severský model, který doporučují i autoři studie na toto téma u Nejvyššího správního soudu.^[35] Nezávislost soudnictví spočívá v tom, že každý soudce je odbornou a nezávislou autoritou, nikoliv v jejich kolektivní reprezentaci.^[37] Jmenování do rady upravíme tak, aby tam politici nemohli dosazovat svoje koně, ale aby ke jmenování byla potřeba souhra s jinými odbornými institucemi podobně jako ve zmíněném Nizozemsku. Podrobnosti o tomto záměru jsou v našem odborném podkladu.^[38]