Naše školství je dlouhodobě podfinancované. Chceme, aby se výdaje na vzdělávání zvýšily alespoň na 5 procent HDP, což je obvyklé u vyspělých států. Tím se zvýší atraktivita učitelské profese, budou zajištěny prostředky na profesní rozvoj učitelů a posílení technické úrovně škol. 

Sama změna obsahu vzdělávání však nevyžaduje prakticky žádné dodatečné náklady proti těm dnešním: učit věci užitečné je stejně „drahé“ jako učit věci neužitečné.  Při modernizaci obsahu výuky bude třeba diskuse a práce odborníků a praktiků, ta však není ekonomicky zvláště náročná. Další prostředky bude třeba vynaložit na pedagogický výzkum, vývoj metodiky, přípravu a zajištění metodické podpory, tvorbu učebních materiálů, které budou volně dostupné, jestliže jejich tvorba byla uhrazena z veřejných peněz a jejich zpřístupnění je možné. Kromě národních zdrojů na to vše můžeme využít i finanční prostředky z fondů EU.

Jde nám o to, aby se žáci neučili nazpaměť encyklopedická fakta, která lze dohledat v dostupných a ověřených informačních zdrojích. Důležité je znát kontext problému a být schopen znalosti aplikovat. Chceme, aby byli žáci připraveni pro život a byli schopni řešit běžné problémy – správně porozumět textu, srozumitelně se vyjadřovat, umět komunikovat v cizím jazyce, rozumně se chovat ve společnosti, správně hospodařit, vyhodnotit důvěryhodnost dostupných zdrojů informací apod. Chceme podpořit osobnostní rozvoj žáků.

Výuka bude rovněž zaměřena na efektivní  řešení problémů, rozvoj kreativního a kritického myšlení, digitálních a sociálních dovedností (schopnost týmové spolupráce, komunikace, vedení lidí, schopnost vyjednávat), tedy na dovednosti potřebné i v profesním životě.^[13]

Rozvoj jazykových dovedností a schopností komunikovat v cizím jazyce chceme posilovat i skrze další podporu zahraničních stáží žáků a studentů v rámci programu Erasmus+. V souvislosti s organizací výměnných pobytů zajistíme školám potřebnou podporu, která dlouhodobě schází.

Určitě. Například v dějepisu bude větší důraz kladen na to, aby si žáci uměli představit každodenní život svých předků v různých dobách a více se seznámili s našimi moderními dějinami. To využijí např. při hodnocení současných událostí. V přírodních vědách bude kladen větší důraz na pokusy a praktickou práci než na „učení nazpaměť“.

Vytvoříme školám podmínky pro to, aby mohly také rozložit určitý obsah učiva do různých ročníků a odstupňovat ho tím podle náročnosti. Např. v dějepisu se o moderní době bude mluvit nejen v posledním ročníku ZŠ (kde na to často už nezbývá čas), ale na přiměřené úrovni i v nižších ročnících, dokonce i v MŠ.

Nedílnou součástí vzdělávání je i osvojení si základů vědomostí, dovedností a návyků, které žákům umožní orientaci v okolním světě a zapojení se do společenského života. Chceme klást důraz na to, aby byli žáci vedeni (například pomocí příkladů ze života, komentářů k různým životním situacím apod.) k poctivosti, slušnému jednání, odmítání násilí,  k solidaritě s jinými lidmi apod.

Nezanedbatelnou rolí školy je rovněž vést k občanské angažovanosti a participaci na dění ve společnosti. Proto chceme školy podpořit i v rozvíjení žákovských parlamentů.

Vymezíme jádro znalostí a dovedností, které by měl ovládat každý žák. Kromě toho ale budou učební dokumenty a učební materiály obsahovat i učivo rozšiřující, které bude škola nabízet každému žákovi podle jeho nadání a zájmu. Chceme, aby každý ve škole dosáhl maxima svých možností.

Žáci budou hodnoceni nikoliv podle toho, jak reprodukují znalosti před tabulí (odříkání vzorce, poučky), ale jak je dokáží aplikovat v praxi, zejména při řešení problémů. Při takovém „zkoušení“ budou mít k dispozici i potřebné příručky (včetně učebnic), tak jako je má k dispozici při své práci i každý inženýr nebo jiný odborník.

Změny budeme prosazovat nejen v závazných  učebních dokumentech (RVP), ale i v rámci přípravy budoucích učitelů na fakultách a během jejich dalšího profesního rozvoje. Dále v metodickém působení, v hodnocení výuky i při schvalování výukových materiálů tak, aby se co nejdříve projevily v samotné výuce.

Důraz na posilování gramotností a dovedností je důležitým předpokladem pro přípravu na život v moderní společnosti, a to i ve smyslu následného profesního uplatnění. Z analýz IDEA Cerge například vyplývá, že zvyšování gramotností a potřebných dovedností povede k posílení produktivity budoucí pracovní síly a tím i k posílení hospodářského růstu. Zároveň by nepřímo přispělo ke snížení nákladů na sociální dávky apod.^[12]

K podobným závěrům dochází i studie Agentury pro sociální začleňování, která vyhodnocuje finanční dopady předčasných odchodů ze vzdělávání. Tato studie vychází z logického předpokladu, že „člověk s vyšším příjmem, který bude nezaměstnaný jen po velmi krátkou dobu svého ekonomicky aktivního věku, zaplatí na daních a odvodech do systémů sociálního a zdravotního pojištění více, než člověk s nižšími příjmy a častějšími nebo delšími obdobími bez zaměstnání, kdy bude naopak čerpat podporu od státu“.^[14]

Do roku 2004 jsme měli osnovy, které školám napevno určovaly, co a jak mají učit. V roce 2004 bylo zavedeno tzv. dvoustupňové kurikulum, které dalo školám větší prostor v zohlednění jejich zaměření, přístupu ke vzdělávání a výuce. V rámci dvoustupňového kurikula vznikly tzv. rámcové vzdělávací programy (RVP), které vymezují obsah a cíle vzdělávání. Na jejich základě si školy vytvářejí své vlastní vzdělávací programy (ŠVP). Při zavádění tohoto modelu  byla nicméně kamenem úrazu nedostatečná komunikace a metodická podpora směrem ke školám. Potenciál a možnosti zavedeného modelu tak nejsou mnohdy plně využívány. Komunikace, správné nastavení a zajištění metodické podpory tedy budou v rámci reformy hrát klíčovou roli. Metodická podpora bude spočívat například v přípravě modelových školních vzdělávacích programů, které budou školy moci využít. Zcela zásadní je rovněž zapojení škol a školských asociací do přípravy modernizace obsahu vzdělávání, pokud má být tato reforma skutečně přijata a naplňována.

Vyčíslení nákladů se bude odvíjet především od nastavení nástrojů pro podporu přenosu praxe mezi školami (a to i s ohledem na případné využití již existujících nástrojů a jejich další rozvoj) a vytvoření podmínek pro posilování jejich vzájemné spolupráce. Další finanční prostředky bude nutné vynaložit na zajištění přímé metodické podpory školám, tvorbu didaktických materiálů a posílení pedagogického výzkumu, jehož prostřednictvím bude možné vyhodnocovat efektivitu inovativních přístupů a na základě toho i připravovat další návrhy a doporučení pro rozvoj inovací ve výuce.

Naším cílem je podpořit školy v rozvoji a inovaci výuky tak, aby byla pro žáky výuka více atraktivní a škola je skutečně bavila. Chceme proto školám pomoci například v podpoře skupinové a kooperativní výuky, využívání názorně-demonstračních metod, experimentů a herních mechanismů (gamifikace), které umožní aktivní zapojení žáků ve výuce. Zároveň chceme školy podpořit v tom, aby byla žákům v rámci výuky poskytována zpětná vazba s cílem rozvíjet jejich potenciál a směřovat je k lepším výkonům. S tím souvisí i podpora školám ve vzdělávání různorodých kolektivů, aby bylo možné rozvíjet potenciál všech žáků.

Dnes se při zkoušení často vyžaduje, aby žák „správně odříkal“ nazpaměť naučené poučky, definice, vzorce, data apod. V životě ale bude muset řešit spíše praktické problémy ve vystudovaném oboru než znát všechno nazpaměť. Proto i při zkoušení musí žáci prokazovat schopnost prakticky využít získané znalosti a dovednosti (např. při řešení příkladů, používání mateřského i cizího jazyka, správného rozhodování v problémových situacích apod.) než jen bez porozumění reprodukovat naučená fakta.

Zpracovaný návrh na úpravu maturity předložíme k veřejné diskusi a navážeme rovněž již na započatý dialog o tom, jaký by měl být účel této zkoušky.

Zkouška ze „středoškolského minima“ by podobně jako dnešní „státní maturita“ zajišťovala, že každý, kdo se prokáže maturitním vysvědčením, splnil státem zaručené minimální požadavky na znalosti a dovednosti. 

Naproti tomu „školní maturita“, jejíž požadavky stanovuje každá škola samostatně, může mít různou úroveň. Na některých  školách může být jen o málo náročnější než středoškolské minimum, na jiných, např. na gymnáziích, bude daleko náročnější. 

Zkoušku ze „středoškolského minima“, která by nahradila dnešní „státní maturitu“, by mohli žáci absolvovat v průběhu studia i v nižších  ročnících. Její složení by bylo nutnou podmínkou pro připuštění ke „školní maturitě“. 

Sama změna přijímacích a maturitních zkoušek nepřinese proti dnešku prakticky žádné navýšení nákladů. 

Při provádění těchto změn budeme vycházet i ze závěrů kontroly NKÚ.^[15]