V cestovními ruchu pracuje každý 22. Čech a tvoří necelá 3 procenta ekonomiky.^[1] Je založen na přírodním, historickém a kulturním bohatství naší země a tvořivosti lidí. Je lukrativním a perspektivním průmyslem a důležitou součástí ekonomiky naší země.

Cestovní ruch je často vnímán jako „běžný“ průmysl, který nebere ohled na trvalou udržitelnost či respektování kulturních tradic a kulturního bohatství. Nemá také nastavený efektivní systém regionálně propojeného destinačního managementu a chybí také jasný právní rámec pro podnikání v této oblasti nebo sdílenou ekonomiku. 

Dosavadní strategie se zaměřovala primárně na nejvíce exponovaná místa  a na turisty ze vzdálenějších zemí, kteří v ČR tráví méně času. Nebrala však ohled na návštěvníky z příhraničních regionů, kteří chtějí Česko zevrubně objevovat a vracet se.

Růstový potenciál odvětví cestovního ruchu patří mezi nejvyšší^[3] – může absorbovat nové pracovníky, například ty, kteří přijdou o zaměstnání v důsledku digitalizace a automatizace průmyslu.  Lze předpokládat, že v blízké budoucnosti se bude do oblasti služeb přesouvat velké množství zaměstnanců. 

Velkým problémem před příchodem koronavirové pandemie byl tzv. overtourism^[4] v nejexponovanějších lokalitách, např. v Praze a Českém Krumlově. Je třeba hledat další možnosti, jak těmto destinacím ulevit a rozptýlit turisty i na méně navštěvovaná místa.

Rovněž je třeba přenastavit pravidla pro výjezdovou turistiku, aby respektovala jak směrnice EU, tak specifika našeho trhu.