Národní strategie ochrany práv dětí počítá do roku 2029 s částkou přibližně 3 miliardy korun. Ta zahrnuje náklady na sjednocení přístupu k ochraně práv dětí (dnes roztříštěno do agendy několika ministerstev), podporu péče o děti v rodinném prostředí včetně preventivních opatření, stanovení minimálních kapacit pro vyrovnání příležitostí znevýhodněných dětí, vytvoření prostředí přátelského k participaci dětí na rozhodovacích procesech a nastavení systému sběru dat a řízení kvality služeb.^[22]

Ano. Problematika ochrany práv dětí je nekoncepčně upravena v mnoha různých předpisech. Důsledkem je odlišný přístup jednotlivých úřadů a nenavazující služby. V současném zákoně navíc schází základní principy a cíle, podle nichž by měl výkon sociálně-právní ochrany dětí probíhat.

Náš systém je pozůstatek poslepovaných sovětských reforem z 50. let. Zásadní je, že rozhodování o osudech dětí a např. takzvané párování při svěřování dětí do náhradní péče zůstává výlučným právem státních úřadů a nezávislých soudů.

Reforma předpokládá přesun nákladů směrem k prevenci. Ta zahrnuje i osvětové a vzdělávací programy pro lepší informovanost o rizicích ohrožujících zdravý vývoj dítěte, jako jsou různé formy násilí (šikana či kyberšikana, násilí v rodině, zneužívání atd.).

V současné době působí v Česku jen asi 80 klinických dětských psychologů na zhruba 2 miliony dětí, objednací lhůty jsou v řádu měsíců. Ještě horší situace je v oblasti pedopsychiatrie, kde jsou kapacity dramaticky nedostačující. Je proto nezbytné společně s Ministerstvem zdravotnictví analyzovat důvody tak obrovského nedostatku pediatrických kapacit a zvýšit motivaci odborníků do této praxe vstoupit.^{[23, 24]}

Nebudou-li pracovníci OSPOD nuceni vést spis a docházet na soudní jednání rozvodového řízení, v rámci něhož jsou manželé na všem dohodnuti, agendu OSPOD to významně odlehčí. V současné době je však dle standardu stále limit 80 rodin na jednoho pracovníka OSPOD^[28], což má k ideálu daleko. Cílem je proto zaměřit pozornost především na preventivní služby a kvalitní síť navazujících služeb aktivizačních, díky nimž by se dařilo řešit problémy dětí a jejich rodin včas, a předejít tak nutnosti jejich vedení v agendě OSPOD.

Mediace a cochemský model je určen pro rodiče, kterým se nedaří dohodnout, což mnohdy vede k neustálému zahajování nových a nových opatrovnických řízení, která soud významně vytěžují. Soudní řízení se v takových případech často neobejde bez nákladných znaleckých posudků, výslechů, dokazování, opakovaných jednání, což je nesmírně časově náročné. Mediace a vhodná aplikace cochemského modelu může pomoci k urovnání konfliktu a zabránit eskalaci sporu, v důsledku čehož odpadnou náročná soudní jednání či dokonce opakovaná soudní řízení, která jinak mohou trvat až do zletilosti dětí. Naopak není-li v daném případě mediace ani jiná podpůrná služba úspěšná, dojde v rámci řízení k určité časové ztrátě, nicméně ji nelze považovat za příliš významnou vzhledem k tomu, že vyostřené opatrovnické řízení samo o sobě trvá měsíce až roky.