Společnost dává smysl hlavně ve chvílích, na které jedinec nestačí. Daněmi se skládáme na sdílené služby a prostředky, které bychom si sami nemohli dovolit.

Začít musíme u nejzranitelnějších. Zvýšit kvalitu školství a zajistit správný rozvoj dětí, i pokud jde o sport nebo stravu v jídelnách. Zajistit účinnou zdravotní péči včetně duševního zdraví. Stabilizovat důchodový systém a umožnit strávit každé období života v domácím prostředí.

Do potíží se může dostat každý a vyspělá společnost je mnohdy jedinou jistotou, že na ty největší trable nebudeme úplně sami. Účinnou pomoc proto musíme zajistit všem, kteří se ocitnou v těžké životní situaci následkem nemoci, havárie, ztráty zaměstnání nebo těžkého rozvodu. Je třeba též pomáhat se začleněním lidí na okraji společnosti, hledat cesty z exekucí, zajistit prevenci sociálních problémů, vyřešit bytovou nouzi. Všem se nám to vrátí nejen v penězích – rychlá pomoc předchází vyšším výdajům v budoucnu, ale i dlouhodobým pádům na dno. Zatím jsme takovému ideálu stále daleko.

Vraťme zemi funkční společnost. Stabilní, zdravou, vzdělanou, sebevědomou a solidární.